Cena, která vede k zamyšlení

Pracovištěm profesora Jaroslava Flegra je dnes katedra filosofie a dějin přírodních věd. Foto: Petr Jan Juračka

Vážený pane profesore, před několika dny  jste se vrátil ze Spojených států, kde jste byl spolu s americkým týmem složeným z Davida Hanauera, Narena Ramakrishnana, Lisy Seyfriedové oceněn v kategorii “veřejné zdraví”. Cena byla společně udělena za “zkoumání, zda vlastnictví kočky představuje pro člověka mentální riziko”. Jak k udělení ceny vlastně došlo?

Toto ocenění jsme získali (spolu s kolegy Janem Havlíčkem a Jitkou Hanušovou-Lindovou) v návaznosti na  práci amerických kolegů, kteří byli oceněni společně s námi. Letos se jim podařilo odpublikovat článek, v němž ukazují, že když někoho kousne kočka, má zvýšené riziko vzniku deprese. Riziko je skutečně dosti vysoké,  u žen činí skoro 40%,  přičemž v celém souboru se toto riziko pohybuje okolo 9%.  Američané měli k dispozici rozsáhlý  datový soubor čítající  milion tři sta tisíc pacientů a výsledky byly naprosto přesvědčivé. Pro tento jev se snažili najít vysvětlení a v té souvislosti ocitovali několik našich prací, které se týkají vlivu kočičího parazita Toxoplasma gondii na psychické zdraví člověka. Naše práce se netýkaly depresí, ale schizofrenie - tam jsme vysledovali jednoznačnou souvislost. Existují však i studie, několika zahraničních týmů a které ukazují na souvislost mezi toxoplazmózou a depresí.   

Výsledky Američanů jsou tedy podle Vás přesvědčivé. Jak by k propojení obou jevů mohlo dojít?

Když jsem se (díky komisi pro udílení IG Nobel Prize) o této studii dozvěděl, pokusil jsem se ověřit jejich závěry pomocí dotazníku, o jehož vyplnění jsem požádal 5000 dobrovolníků sdružených kolem naší Facebookové stránky Pokusní králíci. Ukázalo se, že Američané mají pravdu - souvislost mezi kousnutím kočkou a depresí skutečně existuje, ale jen u toxo-pozitivních osob. Vysvětlení pro tento jev zatím nemáme, toxoplasma se podle našich současných znalostí  rozhodně kousnutím nepřenáší. Potud cena IG Nobel svůj účel jistě splnila - k zamyšlení nás to skutečně vedlo a otevřely se nové cesty, jimiž se mohou další výzkumy ubírat.  

Ocenění jste v podstatě získal za “celoživotní dílo”. Vaše výzkumy vlivu toxoplazmy na lidské chování běží prakticky čtvrtstoletí.

Na začátku šlo vlastně o znouze ctnost. Chtěli jsme zkoumat manipulativní vliv parazita na chování hostitele, neměli jsme však peníze na laboratorní myši. Co jsme ale měli, byl  dostatek studentů a tak jsme postupně začali zkoumat vliv tohoto parazita na lidi. Tento “laciný” výzkum začal brzy nést zajímavé výsledky. Podle našich zjištění dokáže toxoplazma ovlivňovat hostitele tak, že snižuje jeho pozornost. To u člověka může vést k  častějším dopravním nehodám i pracovním úrazům. Vzhledem k tomu, že infikovaní mají 2,7x vyšší riziko nehody a ročně umírá na silnicích několik milionů osob, je nejspíš toxoplasma nepřímo zodpovědná za řádově milion úmrtí ročně. Zásadní je také vliv toxoplazmy na rozvoj schizofrenie, dokonce její vážnější varianty. Během života onemocní schizofrenií asi každý 100. člověk, takže zde už jde o desítky či spíše stovky milionů lidí ročně. Díky tomu, co na naší fakultě začalo jako laciná varianta k dražším výzkumům,  má nyní světová věda motivaci vyvinout terapeutické postupy nebo vakcinaci proti latentní toxoplazmóze. Před tím, než jsme publikovali naše výsledky, pro něco takového zkrátka nebyl důvod.

Tyto praktické dopady jsou skutečně důležité. Mají Vaše výzkumy význam i z hlediska základního výzkumu, čisté vědy?

Budu pochopitelně velmi rád, když budou mít naše výsledky  praktické dopady na veřejné zdraví.  Já jsem nicméně vědec a zajímají mě i širší důsledky našich objevů. V tomto smyslu je nejdůležitějším výsledkem naší práce objev funkce Rh faktoru. O Rh krevních skupinách, tedy rozdílu v Rh pozitivitě a negativitě ví světová věda asi 80  let, vysvětlení proto, že ve stejné populaci mohou existovat Rh pozitivní i Rh negativní osoby však chybělo. Nebylo ani známo, zda má Rh faktor vůbec nějaký vliv  na fyziologii člověka. Nám se však podařilo ukázat, že  Rh-pozitivní lidé jsou rezistentní vůči některým příznakům toxoplazmózy, a to zejména, když jsou-li v Rh genu heterozytotičtí, tj. mají jednu kopii genu pro Rh negativitu a jednu pro Rh pozitivitu. Podle našich nejnovějších výzkumů je to dokonce tak, že Rh faktor má vliv i na rezistenci vůči jiným škodlivým vlivům, například kouření, účinkům únavy či stárnutí. Zdá se, že Rh negativní lidé jsou navíc velmi vnímaví vůči některým nemocem.

Vraťme se ještě k vlastním cenám a ceremoniálu, z něhož jste se před nedávnem  vrátil. Cena se uděluje za výzkumy, které “nejprve přinutí člověka k zasmání a poté k zamyšlení” Musím se přiznat, že druhou část chápu, Vaše výzkumy mi však v jádru příliš komické nepřijdou.

Když mi asi před půl rokem zavolali, že by mi chtěli cenu udělit, zda s tím souhlasím, byl jsem také překvapen. Nejprve jsem si myslel, že nás výbor hodlal ocenit za starší studii, v níž  jsme ukazovali, že lidem infikovaným toxoplazmou méně vadí pach kočky. Na to existuje řada prací, které tento jev dokládají u krys a u myší, my jsme však poprvé prokázali tuto věc u lidí. Tento výzkum na první pohled vypadá asi opravdu legračně. Dopravní nehody a schizofrenie mi však také příliš legrační nepřipadají. Zde však zjevně zafungoval souběh se studií amerických kolegů, kteří naši práci ocitovali.

Nominace byla za “vlastnění kočky”. Týká se Vaše práce skutečně pouhého vlastnění?

V tom byla na první pohled chyba. Naše nejnovější, zatím ještě nepublikovaná studie totiž dokonce ukazuje, že prosté vlastnění kočky naopak přispívá k větší duševní pohodě. Problém je jen v tom, když kočka člověka kousne. Parazit tedy zjevně manipuluje buď kočku, aby kousla člověka a nebo, a to mi připadá pravdě podobnější, dokáže zmanipulovat člověka, aby se nechal kousnout kočkou. K tomu je soužití člověka s kočkou skutečně důležitou podmínkou - v nominaci se tedy vlastně (zjevně spíše náhodou) nestrefili tak úplně vedle.

V letošním ročníku byl oceněn i tým, jehož duchovním otcem je zoolog profesor Hynek Burda. Tento tým zase získal ocenění za to, že objevil, “že když psi defekují a močí, dávají při tom přednost nastavit osu svého těla do pozice, která je v souladu se severo-jižními siločárami geomagnetického pole”.  

Tady jde o podobný problém. Výzkumy profesora Burdy a jeho spolupracovníků se týkají pátrání po velmi skrytém, ale zjevně existujícím smyslu, patrném u řady skupin obratlovců a možná i lidí. Jde o smysl, díky němuž je možné vnímat geomagnetické pole. Výstup z tohoto smyslu nejde zjevně do mozkové kůry, ale do jiných částí mozku. V důsledku toho my ani nevíme, že geomagnetické pole vnímáme. Přestože byly tyto výzkumy, zejména ze strany českého spolky Sisyfos zpochybňovány, jde o  seriózní práci, která možná povede ke zcela zásadnímu objevu.

Zdá se, že výběr oceněných byl docela pečlivý.

V těchto oceněních, která se udělují od roku 1991, došlo v průběhu let k jisté evoluci od pojetí čistě posměšného k pojetí dnešnímu. V současnosti je důležitým kritériem při výběru to, aby výzkumy na první pohled vypadaly jako nesmysl, při bližším pohledu se však má ukázat, že o nesmysl nejde. K tomuto zúžení došlo jaksi samočinně. V odborných časopisech skutečně málokdy vyjde nějaký skutečný nesmysl. Takto to působí jen na neinformovaného. Komise pro udílení Ig Nobelových cen se opakovaně dostávala do situace, že si pozvala autora nějakého směšného výzkumu a ten jim během několika minut ukázal, že jeho výzkumy vůbec směšné nejsou. Například velkou pozornost získal kdysi oceněný výzkum o úrazech, vzniklých pádem kokosového ořechu na hlavu. V jádru jde však o opravdu vážný problém - v jistých oblastech jde skutečně o často příčinu vážných zranění a je třeba jej studovat. Komise šla časem „do sebe“ a změnila celkové pojetí cen. Původně se udílely za „objevy které nelze, nebo by se nemělo, opakovat“, dnes se již mnoho let udělují za „objevy, které vás nejprve rozesmějí a poté donutí k zamyšlení“.

Já Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám, aby tato cena nebyla poslední “nobelovkou”, kterou v životě získáte.

Ptal se: Michal Andrle

Pokud byste se chtěli stát součástí výzkumů týmu profesora Flegra, můžete se zaregistrovat jako jeho “pokusný králík”,  nebo přímo na Facebookové stránce Pokusných králíků.

Záznam ceremoniálu předávání IG Nobel Prize naleznete ZDE.