E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



BIOCEV klepe na dveře

Na naší fakultě se jistě najde jen málo lidí, kteří by se nikdy nesetkali s akronymem BIOCEV, který zastupuje úplný název “Biotechnologické a biomedicínské centrum ve Vestci”. Zároveň je však velmi málo takových, kteří byli u přípravy projektu nového výzkumného centra od začátku a vědí o něm tolik, jako prof. RNDr. Jan Tachezy, Ph.D. z katedry parazitologie.

 

.

Profesor Tachezy působí v budově biologické sekce ve Viničné 7 již 30 let. Foto: Petr Jan Juračka

 

Jelikož se přípravná část celého projektu navzdory řadě provozních obtíží  pomalu chýlí ke svému úspěšnému konci, vydali jsme se za prof. Tachezym, aby nám přiblížil nejen historii, ale i současnost a hlavně budoucnost tohoto centra excelence, na jehož vzniku i provozu mají někteří naši zaměstnanci lví podíl.

 

Vážený pane profesore, díky, že jste si na mě a na čtenáře udělal ve svém nabitém programu trochu času, abyste nás obeznámil se současným stavem vývoje projektu BIOCEV. Moje první otázka bude osobní: proč jste v celé věci zaangažován tolik právě Vy?

To má pochopitelně jisté historické důvody. Já působím na Přírodovědecké fakultě UK v podstatě 30 let. Za tu dobu se změnilo mnohé. Změna politické situace v první řadě umožnila  našim vědcům vyjíždět do světa,  poznávat zblízka svět špičkové vědy a navazovat s ním pracovní i osobní kontakty. Mnozí z těch, kdo se takto vypraví do světa, ať už na doktorské studium, na postdoktorské a další pobyty, se však po nějakém čase chce vrátit zpět. V tomto bodě však naráží: z kapacitních důvodů  tito lidé v podstatě nemají kam. Což je neudržitelná situace - řada programů (např. EMBO či Welcome) jsou vysloveně vázány na to, aby vědci získali prostory a vybavení pro další činnost. Investice, vložená do jejich výchovy, se tak stává pro českou vědu bezcennou. Tento nedostatek si bolestně uvědomuji pokaždé, kdy se vrátím z ciziny. Řada míst, kde jsem působil třeba před 30 lety, dnes díky masivní expanzi dnes prakticky není k poznání. Když to tedy jde v cizině, např. v Belgii, ve Francii, i v Číně, proč by to nemohlo jít u nás? Tato myšlenka stojí v jádru za veškerým mým angažmá ve věci BIOCEVu.

 

Jde tedy hlavně o lidi?

Budovy naší fakulty jsou sice krásné a architektonicky cenné, jsou však přes 100 let staré a rozhodně nebyly dimenzovány na současný stav praktického vědeckého poznávání. Přístroje jsou stále větší, je jich třeba stále víc a budovy zkrátka nejsou nafukovací. Navíc existuje i část vybavení, které do současných prostor zkrátka při nejlepší vůli nedostaneme. Takže jde jak o lidi, tak o prostor na každodenní vědeckou činnost.

 

Kumulace více vědeckých týmů s různými expertními kompetencemi však může přinést do vědeckého výzkumu i další kvalitu.

Ano, máte pravdu - od toho si také mnoho slibujeme. V první řadě se na jednom místě mohou sejít týmy, které pracují na příbuzných tématikách. Takoví lidé o sobě v praxi sice také většinou vědí, jejich prostorová a dejme tomu i jistá mentální vzdálenost neumožňuje takovou míru vzájemného vědecké interakce, jako když se lidé prakticky každodenně potkávají, ať už čistě pracovně či jen u oběda. Promísení lidí z různých ústavů, navrátilců ze zahraničí a mladých studentů by mělo nastartovat to čemu se „bruselsky“ říká synergický efekt. Ten je důležitý zejména v situaci, kdy je cílem nejen základní výzkum, ale i jeho dotahování do aplikačních oblastí, což je jeden z hlavních pilířů celého projektu.

 

Taková synergie je jistě vázaná i na sdílení přístrojového vybavení.

To byl také jeden z hlavních důvodů, proč s námi kolegové z Akademie navázali kontakt. Nedávalo by velký smysl budovat špičkové technické zázemí pro Akademii i univerzitu zvlášť. Jakýmsi “srdcem” BIOCEVu bude  pět výzkumných infrastruktur čili tzv. “core facilities”. Konkrétně pro náš výzkum bude mít obrovský význam Centrum zobrazovacích metod, jehož garantem je kolega Jan Černý z katedry buněčné biologie. Toto centrum bude vybaveno špičkovými světelnými mikroskopy, včetně mikroskopů, které umožňují sledování životních dějů přímo v živých buňkách, mikroskopu s limitním rozlišením, řádkovací elektronový mikroskop s možností 3D rekonstrukce a paletou analyzátorů a cytrometry. Pro buněčnou biologii, která je jádrem i naší výzkumné činnosti v oblasti parazitologie, je takový skok na hranice možností současného zobrazování zcela klíčový. Dalším z těchto center, které bude pro výzkum našeho týmu klíčové, je OMICS, které sdružuje přístroje nutné v oblastech genomiky, transkriptomiky, proteomiky  atd., tedy především sekvenátory a hmotnostní spektrometry. Dalšími centry jsou Centrum molekulární struktury, Centrum pro fenogenomiku (tzv. “myší klinika”) a konečně Kryotechnologické centrum.

 

.

Tým prof. Tachezyho se věnuje výzkumu několika druhů parazitických prvoků. Foto: Petr Jan Juračka

 

Tak tedy vypadají výzkumné infrastruktury. A co vědecké skupiny? Je již jasno o tom, jak bude vypadat jejich složení a především výzkumná témata?

Pochopitelně. Jasno nejen je, ale výzkum už v podstatě běží. Od MŠMT jsme totiž dostali výjimku pro Prahu a můžeme tedy využívat start-upové granty. Dá se tedy říct, že v současnosti funguje jakýsi BIOCEV bez BIOCEVu. Výzkumných programů je shodou okolností také pět, v každém z nich funguje vždy několik týmů. Já sám jsem garantem programu “Buněčná biologie a virologie”, který z velké části sdružuje výzkumné skupiny od nás z fakulty. Většina z nás pochází z různých kateder biologické sekce (mmj. týmy  prof. Palkové, dr. Váchové, doc. Forstové, doc. Brábka a další).

 

Tady se tedy zjevně rýsuje výrazný prostor pro ony kýžené synergické efekty.

Přesně tak. Já sám jsem parazitolog, soustředím se především na několik druhů parazitických jednobuněčných eukaryotických organismů, tj. prvoků. V jistém smyslu, alespoň co do používaných metod a intelektuálního „backgroundu,“ mám však blízko například k výzkumu prof. Palkové, který se týká kvasinek nebo dr. Šuťáka, který se zabývá jednobuněčnými řasami. Zřetelně se tedy otevřel prostor pro vytvoření spolupráce v rámci eukaryotické mikrobiologie.

 

To vypadá, jakoby byl BIOCEV výhradně záležitostí biologů.

Za chemiky se do BIOCEVu stěhuje skupina doc. Konvalinky z katedry biochemie. Sám za sebe bych byl rád, kdyby se do Vestce přestěhovalo více chemických týmů - jistě tam mají své místo. Chemiky však asi tolik jako nás díky nedávné rekonstrukci budovy chemické sekce v Hlavově ulici tolik netlačí kapacitní problémy. Řada z nich se  také připravuje k přesunu do chystaných nových budov na Albertově - Kampusu Albertov.

 

Chápu-li to dobře, je struktura výzkumných týmů je dána do jisté míry historickou nahodilostí. Můžete nám proto krátce přiblížit historii projektu? Přeci jen jste u něj prakticky od samého počátku.

Na úplném začátku nás oslovil doc. Ing. Peter Šebo, CSc., tehdejší šéf Biotechnologického ústavu AV ČR. V pilotní fázi se totiž toto centrum excelence začalo připravovat na půdě Akademie věd, kde se vědci potýkají s prakticky stejnými kapacitními problémy, jako my na fakultě. Pozemky, na němž mělo budoucí centrum BIOCEV stát, jsou taktéž vlastnictvím AV ČR, konkrétně Ústavu molekulární genetiky. Jeho ředitel, prof. Václav Hořejší, je ve věci BIOCEVu také od počátku mimořádně angažovaný, v současnosti je předsedou Rady BIOCEVu. Okruh přispěvatelů se po nějaké době ustavil na šesti ústavech Akademie a dvou fakultách univerzity. Kromě nás se projektu účastní i 1. lékařská fakulta, která je i zde v současném univerzitním areálu naším těsným sousedem.

 

Jak vypadá současné rozdělení investic a pravomocí mezi Akademií a univerzitou?

Vzhledem k počtu angažovaných týmů z jednotlivých institucí se procentuální poměr participace na majetku, přístrojovém vybavení a počtu zaměstnanců zafixoval prostřednictvím Partnerské smlouvy  na 60 : 40 ve prospěch Akademie, konkrétně Ústavu molekulární genetiky, který je příjemcem dotace. V současnosti probíhají ještě jednání o pozemcích, které jsou plně ve vlastnictví AV ČR. Nejde však o třenice, ale o nový zákon.

 

Mluvíte o příjemci dotace. Jak tedy vypadalo finanční krytí projektu a jak má vypadat jeho udržitelnost?

BIOCEV je jedním ze šesti projektů Evropských center excelence, financovaných skrze Ministerstvo školství v rámci programu Výzkum a vývoj pro inovace. Původ peněz je z velké části evropský - z 85 % je vše kryto Evropským fondem pro regionální rozvoj. Jednou z hlavních podmínek udělení dotace je to, že projekty musejí být realizovány mimo region hlavního města. Pozemek ve Vestci byl vybrán jednak proto, že se nachází (sice poměrně těsně, ale přece) za hranicí Prahy. Mimochodem - další ze šesti center excelence, realizovaných v rámci stejného programu, je ELI v nedalekých Dolních Břežanech, kde má stát nejvýkonnější laser na světě. Výše zmíněným synergickým efektům by mělo také přispět to, že v bezprostředním okolí budov BIOCEVu sídlí hned několik biotechnologických firem (EXBIO, Apronex, Proteix, Vidia, Top-Bio).

 

Vestec je jistě z těchto důvodů atraktivní místo, nebude zde však přeci jen problém s dopravou a infrastrukturou?

Máte pravdu, že nám výběr místa už na začátku jisté problémy způsobil. Jelikož tak malá obec nemá žádný rozvojový plán, jehož bychom se mohli stát součástí, ubyly nám při hodnocení body a ze strany ministerstva jsme byli negociováni jako poslední, což nám způsobilo nemalé zdržení. Navíc nám negociace přinesly  krácení dotace o 30%. Museli jsme proto ubrat celé jedno křídlo zamýšlené budovy, zároveň však bylo nutné   udržet při životě všechny vědecké programy, které byly součástí původního návrhu.

 

Vraťme se ale k problému dopravy a infrastruktury.

Co se týče dopravy, je Vestec poměrně dobře dostupný jak z Prahy, tak z přilehlé oblasti středních Čech, v nichž shodou okolností řada zaangažovaných vědců (shodou okolností včetně mě) bydlí. Problém nicméně nastává zejména pro ty z nás, kteří mají stále poměrně rozsáhlý pedagogický úvazek na fakultě. Jedna věc je kompletně přestěhovat laboratoř, jiná je pravidelně školit univerzitní studenty v přednáškách a praktických cvičeních. Cestovat z fakulty je jistě možné v kombinaci metra a autobusu, ideál, tedy kyvadlovou dopravu mezi areálem fakulty a Vestcem, se nám asi s dopravním podnikem dojednat nepodaří.

 

Není tajemstvím, že se realizace projektu oproti původním plánům poněkud zpozdila. V jaké fázi výstavby se tedy areál aktuálně nachází?

Skluz jsme nabrali především díky tomu, že jsme byli ze strany ministerstva negociováni jako poslední. V důsledku toho byl generální dodavatel vysoutěžen až v polovině minulého roku. Naštěstí nám pomohla mírná zima a také mimořádné nasazení firmy - pracovalo se skutečně bez ohledu na víkendy, svátek nesvátek. Současná situace vypadá tak, že původní harmonogram výstavby je téměř dohnán. Hrubá stavba by měla být dokončena během letošního července, dokončeno by mělo být v březnu  2015. S nastěhováním počítáme v průběhu jara a léta téhož roku.

 

A jak vypadá současný stav technického zázemí?

Již jsem zmínil, že díky start-upovám grantům je řada vybavení pro “core facilities” již nakoupena a využívána, dalšími počítáme v blízké době, taktéž ještě před tím, než bude budova připravena k nastěhování. Například sekvenátory můžeme dát do stávající sekvenační laboratoře v 2. suterénu tady ve Viničné 7, další přístroje mohou být umístěny např. v budově firmy EXBIO, která je hned vedle BIOCEVu.

 

Přenesme se tedy v duchu do léta příštího roku, kdy bude budova ve Vestci nejen stát, ale bude v ní probíhat i plánovaný vědecký provoz. Jaké problémy na vedení BIOCEVu dále čekají?

Dotace byla pevně svázaná tzv. monitorovacími indikátory. Některé z nich jsou samozřejmé – bude stát budova, bude v ní probíhat vědecká práce atd. Velkým prubířským kamenem, zejména pro manažerskou stránku celého projektu, však bude prokázání udržitelnosti, které je taktéž svázáno s jistými indikátory. Jedním z důležitých je například objem prostředků, které se vědcům podaří vysoutěžit v zahraničních grantech.

 

Vzhledem k jednomu ze tří pilířů projektu, jímž je efektivní přenos výzkumných výsledků do praxe, lze očekávat, že  financování by mělo být pokrýváno i ze soukromých zdrojů.

Ano, jednou z podmínek udržitelnosti je i značný podíl tzv. „smluvního výzkumu“, tedy v podstatě soukromých zakázek. To pro nás nicméně představuje velký problém. Víme totiž, že v současné době není v České republice dostatek firem, které by podobný typ výzkumu byly schopné financovat nebo dokonce vůbec poptávat. Očekávané pokrytí 30 % všech zdrojů ze smluvního výzkumu je tedy skutečně nereálné. Abychom měli srovnání – podobná výzkumná centra v blízkém zahraničí, tedy např. v Německu či Francii dosahují reálně na částku rovnou zhruba 5 % nákladů. Není asi třeba připomínat, že vědci z těchto zemí mají reálně podstatně větší šanci se k podobným zakázkám dostat.

Se smluvním výzkumem je spojen ještě další problém. MŠMT totiž jako smluvní výzkum neuznává pouze zakázky typu měření, tedy jen využití přístrojového vybavení. Současná definice smluvního výzkumu však pouhé měření nenaplňuje, je třeba ještě „přidané hodnoty“ v podobě vědecké intelektuální investice.

 

Cesta k naplnění těchto cílů jistě povede i přes větší propagaci projektu a nabídky služeb.

To bezpochyby, zde máme jistě značné rezervy. Snad této věci napomůže i tento rozhovor s Vámi.

 

Také doufám a děkuji Vám za Váš čas.

 

Ptal se: Michal Andrle

Publikováno: Čtvrtek 29.05.2014 09:45

Akce dokumentů

Kategorie: