Naši fakultu poctila návštěvou mongolská ministryně

Paní Sanjaasuren Oyun a děkan Přírodovědecké fakulty Bohuslav Gaš. Foto: JUDr. Svetozár Plesník

Dobrý den paní ministryně, vítám vás na půdě fakulty, kterou sama velmi dobře znáte. Moje první otázka bude logická. Jaké obory a v jaké době jste na naší fakultě studovala?

Na Přírodovědecké fakultě UK jsem studovala mezi roky 1982 - 1987. Šlo o pětileté studium geochemie, zakončené titulem RNDr. Ještě před nástupem na univerzitní studium jsme pochopitelně museli absolovovat jednoroční jazykovou přípravu v bývalém zámeckém areálu v městečku  Zahrádky na Českolipsku. Tento kurz trval ve skutečnosti devět měsíců - poté jsme byli vrženi do studia rovnou v češtině. Byla jsem velmi příjemně překvapena, že za první semestr jsem složila všechny zkoušky na výbornou.

Máte můj upřímný obdiv. Já bych se jistě mongolsky za devět měsíců nenaučil.

Ve skutečnosti to zase tak velký problém nebyl. Mostem mezi mongolštinou, která je skutečně velmi odlišná a češtinou pro nás byla ruština, kterou jsme již od základní školy samozřejmě ovládali.

Proč jste si vybrala právě studium v Československu a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy?

Studium mongolských studentů v Československu mělo v době mého mládí již velkou tradici. V 60. letech zde konkrétně geologii studovalo asi 60 studentů, většina z nich poté zastávala významné pozice jak ve vědeckých institucích, tak v praktickém výzkumu pro potřeby průmyslu, čehož bylo v té době v Mongolsku velmi zapotřebí. Velmi slavnou geoložkou Mongolska byla například profesorka Gerel Ochir z Technické univerzity Mongolska, jež byla právě jednou z té šedesátky studentů, kteří v Praze studovali v 60. letech.

Jaké vzpomínky na Prahu jste si odvezla?

V první řadě si vzpomínám na skvělou akademickou přípravu. Geologie a geochemie nejsou jednoduché předměty. Původně jsem studovala společně se třemi dalšími mongolskými kolegy. Ti sice dobře zvládli jazykovou přípravu, časem však přešli na jiné, většinou humanitní obory. Skvělé byly také terénní exkurze, kterých jsme absolvovali celou řadu, ať již v Česku nebo na Slovensku. Nežila jsem však pochopitelně pouze akademickým životem. Hodně jsme chodili do muzeí či divadel, představení zde bývala skvělá. Velkou část volného času  jsem se věnovala i sportu. Navštěvovala jsem v první řadě kurzy karate, které jsme v Mongolsku neměli. Účastnila jsem se mnoha závodů ve studentských kategoriích, dotáhla jsem to až na hnědý pásek. Se svým mistrem a kolegy z karate se ostatně uvidím dnes večer.

To je zajímavé! Cvičíte stále?

Dnes již bohužel ne, můj čas je již příliš vzácný. A když nějaký mám, věnuji jej především rodině.

Jednání paní ministrině se zástupci se zástupci fakulty a průmyslu. Foto:  JUDr. Svetozár Plesník

Jak vypadala Vaše kariéra po návratu ze studií v Praze?

Vrátila jsem se roku 1987 a začala pracovat pro společný podnik Mongol-Czech metal. Pracovala jsem hlavně na mapování a geochemických výzkumech v severním a východním Mongolsku. Po demokratických změnách v Mongolsku v roce 1990 však řada těchto tradičních struktur zmizela. S těmito změnami byla spojena i moje rodina. Můj bratr Zori se stal jedním z nejvýznamnějších porevolučních demokratických politických leaderů. Spolu s těmito změnami přišlo i otevření země. Mnoho lidí se rozhodlo vydat se na západ, poznávat tamější život a studovat. Tato touha se nevyhnula ani mně. V roce 1991 jsem získala stipendium na univerzitu v Cambridge, kam jsem nastoupila na čtyřleté doktorské studium geologie, zejména  izotopové geochemie, o níž jsem získala velký zájem díky zdejším  profesorům Bouškovi a Jelínkovi. Stala  jsem se tak vůbec prvním mongolským studentem, který začal v Cambridge studovat po otevření hranic. Po ukončení studií v Cambridge jsem začala pracovat pro jednu významnou důlní společnost.

Kudy do Vašeho života vstoupila politika?

Se svou kariérou v geologii jsem byla spokojená, do politiky jsem byla vržená v podstatě nedobrovolně. Přechod Mongolska k demokracii byl relativně mírný, podobně jako přechod Československa. Jak jsem již zmínila, můj bratr Zori byl významným demokratickým politikem a členem vládního kabinetu. V roce 1998 byl však za stále nevyjasněných okolností zavražděn, je to velmi smutný příběh. V reakci na jeho smrt jsem opustila místo v důlní společnosti a rozhodla se kandidovat na pozice, které můj bratr nedobrovolně opustil. Uspěla jsem a od té doby jsem v podstatě stále v politice.

Jak vypadají Vaše politické vize a v jakých tematických oblastech se nejvíce angažujete?

Neměla jsem v úmyslu vstoupit do žádné z etablovaných stran, zejména kvůli případu mého bratra. Založila jsem proto vlastní stranu, Stranu zelených, která je v současnosti relativně malou, velikostně třetí stranou současné vlády. Naším hlavním tématem je čistota: jak čistota vlády ohledně korupce, tak čistota životního prostředí. Jako zelená strana se angažujeme zejména v otázkách rozvoje přívětivého k životnímu prostředí, zkrátka “zeleného rozvoje”. Snažíme se být na špičce progresivity ohledně změny myšlení a myšlenek obecně.

Máte za sebou již nějaké úspěchy?

Před 15 lety, kdy jsem vstoupila do politiky, byla protikorupční vládní opatření zcela novou věcí. To, že je v současné době v Mongolsku situace jiná, je z velké části naším příspěvkem. Taktéž prakticky veškerá zelená agenda vlády je naším příspěvkem. Nemáme sice příliš mnoho křesel, přesto máme na kontě již řadu úspěchů.

Paní Sanjaasuren Oyun přebírá upomínkové předměty od zástupců Geologické sekce. Foto:  JUDr. Svetozár Plesník

Myslíte, že k Vašemu angažmá v politice přispělo Vaše vědecké vzdělání?

Zcela bez pochyby. Pro otázky vlivu těžby na životní prostředí je pochopitelně vědecké vzdělání zásadní. Jako velmi důležité vidím i svoje zahraniční zkušenosti a v neposlední řadě také kontakty, které jsem za svých pobytů v cizině nasbírala.

A máte v plánu oživit nějaké kontakty z doby Vašich studií v Československu?

Kvůli tomu jsem koneckonců tady. Tím nejpřirozenějším propojením je přirozeně partnerství na úrovni univerzit. Nejde jen o téma čisté vědy, ale i  o aplikace v oblasti monitoringu znečištění a rekultivací životního prostředí, hydrogeologie a vodních zdrojů. Studium na českých univerzitách je stále zdarma i pro studenty z ciziny, což je pro naše studenty, toužící po zahraničních zkušenostech jistě dobrá zpráva. Většina z nich se sice vydává na studium buď do Číny nebo na některou z univerzit v anglosaském světě, české univerzity však stále mají dobré jméno i kvalitu a pro naše studenty budou jistě lákavou destinací.

Máte nějaké konkrétnější představy?

Jakmile se vrátím do Mongolska, spojím se se svými kolegy z univerzity a zjistím, které z projektů by mohly být uskutečněny. Velká spolupráce v oblasti geologického výzkumu a návazných těžebních projektů probíhala  zejména v 70. a 80. letech minulého století. V současnosti je řada podobných projektů obsazena společnostmi z Austrálie, Kanady či Velké Británie. Z mého pohledu však neexistuje důvod, proč bychom nemohli zapojit větší množství společností z České republiky. Mongolsko je ostatně pro mnoho českých rozvojových agentur jednou z prioritních zemí.

Závěrem našeho rozhovoru si dovolím být malinko osobnější a zeptám se Vás na Vaše dojmy a bezprostřední plány.

Rozhodně se chystám svou návštěvu zde užít. Naposledy jsem navštívila Prahu na několik dní v roce 1992. Jsem tu tedy po dlouhé době a je to velmi dojemné. Mnoho se sice změnilo, budovy jsou renovovány, řada věcí však zůstala stejných. Byla jsem se podívat v albertovské menze, kam jsem chodila - ta se od doby mého pobytu zde nezměnila prakticky vůbec. Dokonce i vrátnice vypadá prakticky stále stejně. Dnes večer se mám sejít se známými z oddílu karate, na což se také velmi těším. Na závěr bych chtěla využít příležitosti a skrze Vás poděkovat Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, všem těm báječným profesorům, kteří do mě tolik investovali a stáli tak na začátku mé životní kariéry. Na svá léta zde nikdy nezapomenu.

To se skutečně krásně poslouchá. Děkuji moc za rozhovor a přeji mnoho úspěchů jak v politickém, tak v soukromém životě.

Michal Andrle