Jaroslav Heyrovský

(* 20. 12. 1890 – † 27. 3. 1967)

Dětství a studium

.

Narodil se 20. 12. 1890 v Praze na Starém městě jako páté dítě profesora římského práva Leopolda Heyrovského a jeho ženy Kláry.

V roce 1926 se oženil s Marií rozenou Kořánovou, se kterou měl dvě děti – Jitku a Michaela, který navázal na otcovo dílo. Heyrovského největším koníčkem byla věda, ale kromě toho rád hrál tenis, plaval, lyžoval nebo podnikal horské túry. Zajímala ho literatura, hudba, chodil na koncerty, opery a hrál na klavír.

.

Jeho žena jednou žertem charakterizovala zapálenost svého muže pro práci slovy: „S polarografistou bych nechala svoji dceru klidně o samotě i v noci, poněvadž on by jí stejně pořád vykládal jen o té své rtuťové kapičce.“

Vzdělání Jaroslava Heyrovského začalo na filozofické fakultě v Praze studiem chemie, fyziky a matematiky. Ale už v roce 1910 odešel studovat do Londýna na University College, kde studoval pod význačnými osobnostmi, jako byl Sir William Ramsay a profesor F. G. Donnan, u něhož se začal zabývat elektrochemií.

Během první světové války sloužil jako chemik ve vojenské nemocnici, což mu umožnilo pokračovat ve studiích a získat doktorát.

Vědecká práce

Po válce, v roce 1919, začal Heyrovský svoji kariéru na Univerzitě Karlově jako asistent na Ústavu anorganické a analytické chemie u profesora Bohuslava Braunera (viz) a už v roce 1922 byl jmenován mimořádným profesorem Univerzity Karlovy a stal se prvním profesorem fyzikální chemie u nás.

Směr výzkumu profesora Heyrovského velmi silně ovlivnilo setkání s profesorem Bohumilem Kučerou, objevitelem rtuťové kapkové elektrody. Díky podrobnému studiu tohoto zařízení jako první pozoroval v roce 1922 nový jev – elektrolýzu na rtuťové kapkové elektrodě. Spolu se svým spolupracovníkem a přítelem Masuzo Shikatou navrhl Heyrovský přístroj nazvaný polarograf, který automaticky zaznamenával závislost proudu na napětí při elektrolýze roztoku vzorku. Podle přístroje byla poté metoda analýzy nazvána polarografie.

Velmi záhy vznikla Heyrovského polarografická škola, která se rychle rozrůstala po celém světě. V roce 1933 vyšla jeho první monografie „Použití polarografické metody v praktické chemii“. Díky německému profesorovi Janu Böhmovi, který mu poskytnul své laboratoře, mohl Heyrovský během druhé světové války pokračovat ve výzkumu polarografie a v jejím rozvoji.

Ocenění

Vrcholem jeho vědecké kariéry bylo udělení Nobelovy ceny za chemii v roce 1959 za objev a rozvoj polarografických metod. „Udělení Nobelovy ceny je pro mne veliká pocta, neboť je to velmi vzácné ocenění mého objevu a životního díla. Považuji to však nejen za poctu osobní, ale i za uznání celé československé vědy“ (Jaroslav Heyrovský k udělení ceny).

Heyrovský hodně cestoval a přednášel po celém světě, například ve Francii (1926), USA (1933), Sovětském svazu (1934), Anglii (1946), Švédsku a Dánsku (1947), Číně (1958) či v Egyptě (1960, 1961). Kromě titulů získaných během studia obdržel také mnoho čestných vyznamenání a titulů, z nichž některá zde uvádíme:

• 1918 – Doktor filosofie (PhDr.) Karlovy university v Praze
• 1921 – Doktor věd (D.Sc.) university v Londýně
• 1927 – Člen University College v Londýně
• 1951 – Státní cena 1. stupně
• 1955 – Řád republiky
• 1955 – doktor honoris causa přírodních věd Technická universita v Drážďanech
• 1956 – doktor honoris causa chemických věd university ve Varšavě
• 1959 – doktor honoris causa university v Aix-Marseille, Francie
• 1960 – Řád republiky
• 1960 – doktor honoris causa university v Paříži
• 1962 – Zlatá medaile ČSAV za zásluhy o vědu a lidstvo
• 1965 – Stříbrná medaile londýnské Polarografické společnosti
• 1966 – doktor honoris causa university ve Frankfurtu

Profesor Heyrovský byl nejen zapáleným vědcem, ale také vynikajícím vysokoškolským učitelem. Studenti si vážili především jeho neformálního přístupu k přednáškám a praktikům, smyslu pro humor a zájmu o jejich všední problémy. Jedním z jeho oblíbených citátů byl od M. Faradaye: „Pracuj, dokonči, publikuj!“