Glykopeptidy - není separace jako separace
Glykosylace je častá a pro správnou funkci řady proteinů nezbytná modifikace. Přítomnost neobvyklých glykanových struktur nebo změna v distribuci a četnosti navázaných glykanů může také sloužit jako indikátor zánětlivých onemocnění a rakoviny. Glykosylovaný protein představuje soubor molekul, u kterých jsou obsazena různá glykosylační místa, a ta se navíc ještě liší v zastoupení vázaných glykanových struktur. Pro charakterizaci takto heterogenní směsi je klíčová citlivá detekce pomocí hmotnostní spektrometrie (množství jednotlivých glykoforem může být i o více než 2 řády menší než je celkové množství proteinu), a té musí předcházet efektivní separace peptidů vzniklých proteolýzou.
Pro separaci glykopeptidů je HILIC výhodnou alternativou k rozšířené RPLC, jelikož se při ní dosahuje lepšího rozlišení jednotlivých glykoforem peptidů. Existuje široká řada různě funkcionalizovaných HILIC nosičů, a zvláště u těch nových, kombinujících více retenčních mechanismů není možný přínos pro glykoproteomiku dostatečně prozkoumán. V článku autoři proto porovnávají separaci peptidů standardního glykoproteinu imunoglobulinu G na stacionární fázi obsahující 1/ polyhydroxylovaný silikagel (pouze HILIC), 2/ nemodifikovaný silikagel (kombinace HILIC a aniontového iontoměniče), a 3/ aminopropylovaný silikagel (kombinace HILIC a kationtového iontoměniče). Mimo jiné ukazují skupiny analytů, pro jejichž separaci je vhodnější použít stacionární fázi pouze na bázi HILIC, a kdy naopak použít kombinaci s iontoměničovou chromatografií. Tato práce je součástí širšího projektu, jehož cílem je poskytnout vodítko k volbě vhodných nosičů a podmínek chromatografie pro separaci směsi o předpokládaném složení.
Akce dokumentů