Historie katedry

Předchůdcem katedry byl Ústav pro chemii obecnou, anorganickou a analytickou, vedený prof. Bohuslavem Braunerem (stanovení atomových vah a chemie teluru, jodu a vzácných zemin. To souviselo s jeho osobním přátelstvím a vědeckou spoluprací s D. I. Mendělejevem). Z této tematiky vznikla později i dnes významná skupina zabývající se rentgenstrukturní analýzou vedená dnešním emeritním profesorem Josefem Loubem.

V roce 1925 se Ústav rozštěpil. Vznikl Ústav pro chemii anorganickou a soudní vedený prof. Jindřichem Křepelkou (navázal na problematiku stanovení atomových vah a rozvíjel chemii telluru a jodu) a Ústav pro chemii farmaceutickou (vedoucí prof. J. S. Štěrba Böhm – pokračovatel ve výzkumu vzácných zemin).

V roce 1952 poprvé vzniká samostatná katedra anorganické chemie, kterou vedl prof. Stanislav Škramovský, žák a spolupracovník profesora Štěrby Böhma. Vědecky se zaměřil především na stathmografii (předchůdce dnešní termografie, v níž ve 30. letech patřil ke světové špičce) a chemii koordinačních sloučenin. Koordinační chemií se pak vzdor překážkám kladeným mu do cesty totalitním režimem zabýval dnes emeritní profesor Jaroslav Podlaha.

V roce 1969 se stal vedoucím katedry prof. Miroslav Ebert, který zachoval strukturu výzkumu i výuky na katedře zavedenou v 60. letech s přirozeným rozvojem aplikace výpočetní techniky. Od devadesátých let za vedení doc. Zdeňka Mičky a prof. Ivana Lukeše se postupně na katedře začala v rámci koordinační chemie prosazovat orientace i na bioanorganickou a organokovovou chemii a část pracoviště se začala věnovat chemii pevných látek včetně nanomateriálů.