AMFIBIOS
Proč AMFIBIOS?
Touto složeninou ze dvou starořeckých slov AMFI (po obou stranách) a BIOS (život) označujeme toho, co vede podvojný život, v typickém případě pak také toho, který je schopen překračovat rozhraní dvou živlů: země a vody, tj. zkrátka OBOJŽIVELNÍKA. Toto slovo poprvé nacházíme již u OBOU původců ideálů i iluzí našeho poznání – Démokrita a Platóna. Ačkoliv jsou obojživelníci pevně spjati s vodou, tráví první část svého života ve vodě a druhou na souši. Přirozený cyklus jejich života většinou zahrnuje i metamorfózu vodních larev (dýchají žábrami) v dospělce, kteří se přemístí na souš a dýchají již plícemi. Do vody se pak vrací jen za účelem svého rozmnožení. Stavba jejich těla jim umožňuje více méně spokojeně žít ve vodě i na souši. Schopnost žít zároveň plnohodnotně pod vládou více živlů – byť ne tak dokonale jako jejich výluční obyvatelé – je základní vlastností této třídy tvorů, vlastností, která jí dala jméno. A v podobném smyslu dává jméno i naší ediční řadě. Obojetnost a obojživelnost pro nás symbolizuje pozici, ve které se nachází a z níž se rozhlíží pracoviště, které je jejím nositelem. Nemáme tím na mysli zdaleka jen rozdílnost živlů filosofie a vědy, anebo dichotomii „dvou kultur“ věd přírodních a společenských (sciences a humanities), ale také metodickou a obsahovou rozmanitost uvnitř jednotlivých vědních oblastí a oborů, v rámci jednotlivých živlů.
Vědci mají rádi metodu, ještě radši má však metoda vědu. Věda ale není totožná s metodou, a tu zase nelze stavět do roviny s myšlenkovou prací a tak bychom mohli pokračovat. Někteří možná nebudou souhlasit a ztotožní metodu nebo vědu s myšlením. Ti se pak podobají obojživelníkovi, který nikdy neprodělal metamorfózu. Ten pak souš od vody nerozezná, neboť souš nikdy nepoznal – pro něj „voda = souš“ a „věda = myšlení“. Nechceme tím však pouze zdůrazňovat či potvrzovat ony rozdílnosti a dichotomie ve vědách a myšlení, právě naopak. Je ale nutné vzít na vědomí, že pohyb „mezi“ vícero živly, mezi více žánry i vědami, vyžaduje schopnost umění mezi nimi rozlišovat ve stejné míře, jako nacházet jejich vzájemné spojitosti.
Vědci mají rádi metodu, ještě radši má však metoda vědu. Věda ale není totožná s metodou, a tu zase nelze stavět do roviny s myšlenkovou prací a tak bychom mohli pokračovat. Někteří možná nebudou souhlasit a ztotožní metodu nebo vědu s myšlením. Ti se pak podobají obojživelníkovi, který nikdy neprodělal metamorfózu. Ten pak souš od vody nerozezná, neboť souš nikdy nepoznal – pro něj „voda = souš“ a „věda = myšlení“. Nechceme tím však pouze zdůrazňovat či potvrzovat ony rozdílnosti a dichotomie ve vědách a myšlení, právě naopak. Je ale nutné vzít na vědomí, že pohyb „mezi“ vícero živly, mezi více žánry i vědami, vyžaduje schopnost umění mezi nimi rozlišovat ve stejné míře, jako nacházet jejich vzájemné spojitosti.
Edice Amfibios je vydávána s podporou výzkumného záměru CTS, identifikační kód MSM0021620845.
Ediční řada, která vychází na Katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF UK ve spolupráci s nakladatelstvím Pavel Mervart (ISSN 1801-5093).
Svazek 13 | Svazek 14 | Svazek 15 |
---|---|---|
Svazek 10 | Svazek 11 | Svazek 12 |
Svazek 7 | Svazek 8 | Svazek 9 |
Svazek 4 | Svazek 5 | Svazek 6 |
|
|
|
Svazek 1 | Svazek 2 | Svazek 3 |
|
|
|
Editoři: Tomáš Hermann & Karel Kleisner
Akce dokumentů