Stresové hormony gekonů

Mezigenerační přenos maternálních stresových hormonů a jejich vliv na fenotyp potomků u oviparních plazů: modelová studie u gekonů

_{Madagaskarský gekon Paroedura picta, náš oblíbený modelový organismus (foto Lukáš Kratochvíl).}

Období řešení: 2008-2010

Poskytovatel:

Grantová agentura Univerzity Karlovy

Anotace:

Zvýšení hladiny stresových hormonů jako odpověď na vnější stresující podněty pomáhají organizmu udržovat homeostázi a vypořádat se tak se zátěžovými situacemi. Dlouhodobě zvýšená hladina stresových hormonů má však na organismus negativní účinky a je také prokázán jejich negativní dopad na potomstvo samic savců stresovaných během gravidity. Recentní práce se liší v závěrech, do jaké míry k transferu stresových hormonů do vajec dochází u plazů a ptáků a zda i zde mají negativní vliv na vývin potomků. Jednotlivé linie se zde totiž značně liší ve frekvenci reprodukce a v míře maternální investice do snůšky. Lze předpokládat, že se tedy mohou lišit i v míře modulace stresové odpovědi samic během vitelogeneze či gravidity, či v kontrole přenosu stresových hormonů do vajec. Vhodným plazím laboratorním modelem rozšiřujícím dosud velmi omezené spektrum zkoumaných plazích taxonů je oviparní gekon Paroedura picta s krátkým reprodukčním cyklem a snadným chovem. Cílem projektu je otestovat 1) hormonální odpověď rozmnožujících se samic u tohoto druhu, 2) transfer stresových hormonů do vajec a 3) jejich dopad na fenotyp mláďat. Rozšířením spektra studovaných taxonů bude možné posoudit obecnost principů účinků maternálního stresu na potomky, případně zmapovat vznik unikátních řešení konfliktní situace (kompromis mezi přežíváním matky vs. potomků) u jednotlivých fylogenetických linií.

Řešitelé:

Hana Jirků – hlavní řešitel
Lukáš Kratochvíl- garant
Lucie Matušková