Povrchová ultrastruktura trvalých vajíček perlooček rodu Daphnia

Efipia, chitinózní obaly dormantních vajíček perlooček, oplývají několika vlastnostmi velmi výhodnými pro taxonomické i paleoekologické studie zooplanktonu. Především jsou to velmi odolné struktury, které mohou přetrvávat v sedimentech po značnou dobu. Vajíčka jsou v nich životaschopná, anebo alespoň použitelná pro genetické analýzy řádově desítky let. Efipia samotná lze pak bez výrazných strukturálních změn nalézt i v sedimentech starých stovky i tisíce let, případně jako fosilie a to až z období druhohor. Vzhledem k tomu, že se od sebe efipia různých druhů často výrazně liší v povrchové ornamentaci, můžeme od sebe pomocí rastrovací elektronové mikroskopie odlišit i velmi stará efipia neobsahující již žádná vajíčka. Použití elektronové mikroskopie je v tomto případě extrémně jednoduché a rychlé, neboť jsou efipia uzpůsobena samovolnému vysychání a není tak zapotřebí žádného dehydratačního postupu jako u jiných přírodních materiálů. O mezidruhových rozdílech v povrchové struktuře efipií se dlouhodobě ví, v současné době existuje dokonce první verze obrazového atlasu efipií. Aby však bylo možno druhy spolehlivě odlišit, je nutná jistá představa o vnitrodruhové variabilitě, která zůstává v tomto ohledu neprozkoumána. V rámci tohoto projektu pečlivě zanalyzujeme povrchové struktury perlooček, které jednak sami nalovíte v terénu, tak bohatý materiál ze sbírek pana emeritního profesora Kořínka.