Vzpomínka na doc. Jaroslava Hrbáčka

   Opustil nás 16. 7. 2010 ve věku 89 let (na snímku vlevo v roce 1958). Bez nadsázky lze říci, že je nejvýznamnějším českým limnologem světového významu. Od mládí se zajímal o zoologii a vodní ekosystémy. Nebyl to zájem jen „platonický“. Již od roku 1950 (to mu bylo 29 let) publikoval v mezinárodních zoologických časopisech práce hlavně o vodních broucích, o deset let později už o perloočkách, které zůstaly jeho oblíbenou skupinou po celý život. Málokdo si uvědomuje, že když bylo J. Hrbáčkovi 18 let, zavřeli nacisti české vysoké školy, takže se dostal na studia až po válce v roce 1945 a ukončil v roce 1949 (obor biologie a chemie, disertace o vodních broucích).
   Působil pak jako asistent na Univerzitě Karlově v Praze až do roku 1958. Vybudoval částečně z grantu, ale převážně z vlastních prostředků hydrobiologickou stanici v Polabí, kterou zařídil pro biologický, ale i chemický (stanovení živin) výzkum tůní a shromáždil okolo sebe tým spolupracovníků různých specializací. Jeho přístup ke studiu vodních ekosystémů byl systémový a komplexní. Již v roce 1959 publikoval práci, kde popisuje vliv zpětné vazby – od ryb až k živinám. Tuto problematiku rozvinul a zásadně osvětlil v práci z roku 1962 a jeho objev, ač publikován „jen“ v Rozpravách ČSAV, se stal jeho nejcitovanější prací a rovněž základem přístupu biomanipulace ve vodních ekosystémech (byl oceněn Naumann-Thienemannovou medailí SILu v roce 1983).

  
   Od roku 1959 byl jmenován vedoucím hydrobiologického oddělení, později laboratoře v Československé (později České) Akademii věd. Toto pracoviště dostalo za úkol zabývat se limnologií přehradních nádrží, které se v těch letech začaly u nás stavět. Od toho roku začal také dlouhodobý výzkum Slapské nádrže, kde byla založena hydrobiologická stanice na Nebřichu. Zároveň byla pod Hrbáčkovým vedením sledována nádrž Klíčava, v roce 1967 intenzivně v rámci Mezinárodního biologického programu (IBP). Výsledky komplexního výzkumu Slapské nádrže vyšly v nakladatelství Academia.
   V letech 1981 – 1985 byla Hydrobiologická laboratoř postupně převedena do Č. Budějovic, J. Hrbáček přestal být vedoucím a zůstal v Praze. V letech 1988 – 1995 se po mnoha letech vrátil k výzkumu tůní, spolu s týmem Ekologické sekce Botanického ústavu ČSAV v Třeboni. V inundační oblasti řeky Lužnice studoval vztahy v zooplanktonu v tůních permanentních i periodických, s rybami i bez ryb, aerobních i anaerobních.
Nakonec, v posledních 15 letech svého života se vrátil opět ke studiu Slapské nádrže, kde měřil v týdenních intervalech teplotu, pH a průhlednost, a srovnával se staršími daty.
I ve vysokém věku a sužován chorobami, byl neúnavný a stále čilý duchem. Ještě dva týdny před smrtí plánoval, že asi tak po týdnu se zase vrátí ke své činnosti na Slapech!