Tak daleko a zároveň tak blízko

Okupace a následné zřízení koloniálních území evropskými mocnostmi vedlo k rozvoji globálních obchodních a dopravních sítí, které urychlily šíření nepůvodních druhů, ať už zvířat, rostlin či patogenů. Rostliny byly pěstovány v nových oblastech zejména kvůli obživě, ale běžně také z estetických či nostalgických důvodů. Nesmíme ale zapomínat i na velké množství neúmyslně zavlékaných druhů ve formě příměsi osiva (plevelů) a jiných. Další zrychlení výměny rostlinných druhů mezi Starým a Novým světem nastalo v devatenáctém a na počátku dvacátého století. 

Porosty různých druhů akácií jsou velkým problémem jak v Evropě (Portugalsko, Itálie, Řecko), tak i v oblastech Jižní Afriky, Jižní Ameriky a Austrálie. Jedná se o skupinu druhů zavlečených často úmyslně pro účely zalesňování (palivové dřevo), okrasné důvody a stabilizaci půdy (proti větrné erozi). V nepůvodních areálech často mění režim požárů, zarůstají otevřená stanoviště i mění dostupnost podzemní vody pro původní druhy. Foto J. Pergl

Vědci se ve svém výzkumu zaměřili na čtyři největší evropské koloniální říše – Britskou, Portugalskou, Španělskou a Nizozemskou. U těchto mocností detailně zrekonstruovali hlavní pohyby druhů rostlin po celém světě. Informace o rozšíření jednotlivých druhů rostlin v daných oblastech získali z Globální databáze zdomácnělých (= zavlečená rostlina, která se již sama rozmnožuje v novém území bez přispění člověka) nepůvodních rostlin, tzv. GloNAF (Global Naturalized Alien Flora). Ke kvantitativnímu testování hypotéz použili zeta diverzitu (metrika pro měření podobnosti složení druhových společenstev, která zachycuje podíl vzácných a rozšířených druhů) a síťovou analýzu. 

A jaké ve zkratce byly hlavní hypotézy? Vědci především zkoumali, zda je podobnost květen bývalých kolonií závislá na tom, kterou evropskou mocností bylo území obsazeno. Dalším předpokladem bylo, že doba, po kterou byla země v područí či její strategická významnost také ovlivňuje podobnost květen.

Analýza ukázala, že i několik staletí po rozpadu evropských impérií je možné v jejich regionální flóře odhalit významné stopy kolonialismu. Květeny oblastí dříve obsazených konkrétním impériem jsou si díky výskytu nepůvodních druhů stále podobnější, než by se dalo očekávat. I když důležitý vliv na rostlinstvo mělo i klima či interakce s původními druhy, podobnost flóry koloniálních zemí s impérii se zvyšovala s dobou, po kterou byl region danou mocností obsazen. Pomocí síťové analýzy byla zároveň potvrzena i poslední hypotéza, která udávala, že v historicky ekonomicky nebo strategicky důležitějších regionech je možné narazit na větší množství zdomácnělých rostlin.

Ukazuje se tedy, že i po dlouhé době čítající několik stovek let je možné vystopovat konkrétní pohyby člověka, které měly vliv na spoluutváření celého ekosystému. Jak vědci upozorňují, tyto fascinující výsledky bude možno ještě upřesnit. Význam a rozsah historických i současných faktorů ovlivňujících šíření nepůvodních rostlinných druhů a celkový průběh souvisejících procesů by mohl být rozklíčován zahrnutím údajů o historických objemech obchodu či vytížení plavidel.

V současné době se stále rostoucí globalizací a větší propojeností mezi regiony i kontinenty se předpokládá i stálé zvyšování intenzity zavlékání nepůvodních druhů. Díky výsledkům této studie je téměř jisté, že dnešní šíření druhů, které vede zejména k homogenizačnímu efektu, bude patrné i v daleké budoucnosti.

Kateřina Fraindová

Lenzner, B., Latombe, G., Schertler, A., Seebens H., Yang Q., Winter M., Weigelt P., van Kleunen M., Pyšek P., Pergl J., Kreft H., Dawson W., Dullinger S. & Essl F. Naturalized alien floras still carry the legacy of European colonialism. Nat Ecol Evol 6, 1723–1732 (2022). https://doi.org/10.1038/s41559-022-01865-1