Jak v Čechách udržet biodiverzitu?
V posledních zhruba 20 letech dochází k významnému posunu v nazírání
světové vědecké veřejnosti na mechanismy udržující v přírodě biologickou
rozmanitost. Přesun od rovnovážného k dynamickému paradigmatu, jak bývá
tento vývoj zjednodušeně nazýván, je spíše než z vědeckého hlediska
významný z hlediska strategie a politiky ochrany přírody, a to zejména v
člověkem dlouho a intenzivně ovlivňovaných oblastech mírného pásu.
Rovnovážné paradigma akcentuje člověkem minimálně ovlivněná stanoviště,
věří v existenci převažující přirozené lesní vegetace a v konkrétních
politikách se snaží vyloučit z chráněné přírody vliv člověka, nebo jej
aspoň maximálně kontrolovat. Dynamické paradigma vychází z představy, že
přírodní systémy by byly i bez člověka vystaveny neustálým rušivým
vlivům, člověk historicky nahradil tlak
velkých zvířat a největším
hříchem moderního užívání krajiny není ničení stanovišť, ale jejich
homogenizace. Oba přístupy tudíž mají mírně rozdílné priority a často
vedou k nepojmenovanému rozkolu, který podle názoru mnoha praktiků
paralyzuje ochranářskou politiku a oslabuje její pozici vůči třetím
stranám.
Cílem diskusního panelu bude ukázat, že dynamický a
rovnovážný směr nejsou v nesmiřitelném střetu, ale že dynamický pohled
nabízí strategii, v jejímž rámci se rovnovážný pohled stává zvláštním
případem. Dynamický pohled totiž sjednocuje důraz ochrany přírody na
„přírodní stanoviště”, „bezzásahovost” a další ikony rovnovážných
ochranářů s údržbou „člověkem podmíněných stanovišť”, jakož i s
ekologickou obnovou, městskou ekologií a snahami o biologizaci
hospodaření v běžné krajině.
Více informací v přiloženém letáku.
Akce dokumentů