Jak moc je který nepůvodní druh nebezpečný?

Jedním z nejvýznamnějších průvodních jevů současného působení člověka jsou celosvětové změny v rozšíření rostlinných a živočišných druhů v důsledku jejich úmyslného či neúmyslného přemisťování mimo oblasti jejich původního rozšíření. Invaze těchto nepůvodních druhů v mnoha případech mají značný negativní dopad (tzv. impakt) na místní společenstva a ekosystémy; dochází např. k ústupu či vymizení populací původních druhů, snižování biologické diverzity, narušování koloběhu živin a vody v půdě, nebo změnám fungování celých ekosystémů. Snaha předcházet a zabránit těmto změnám odčerpává značnou část už tak dosti omezených prostředků plynoucích do ochrany přírody. Klíčem ke zlepšení situace je tudíž popsat a předpovědět, které invazní druhy jsou – nebo s velkou pravděpodobností budou – z hlediska ekologického impaktu nejškodlivější, nebo které mají naopak impakt minimální. Na základě toho pak lze vymezit, na které je třeba přednostně zaměřit pozornost. Takový přístup by měl umožnit efektivnější využívání finančních zdrojů v programech zaměřených na včasnou a rychlou eradikaci začínajících invazí i na dlouhodobou kontrolu invazních druhů. Zásadním problémem nicméně je, jak vzájemně porovnat rozmanitou škálu impaktů mnoha skupin organismů, působících na mnoha úrovních ekologické komplexity a na různých časoprostorových škálách.

Mezinárodní tým odborníků ze čtyř kontinentů, vedený Timem Blackburnem z Institute of Zoology, Zoological Society of London, jehož členy byli i prof. Petr Pyšek a doktorandky Zuzana Marková a Agata Mrugała z katedry ekologie PřF UK, přišel s pragmatickým řešením tohoto problému. Navrhují hodnotící systém, který různé typy impaktu klasifikuje pomocí pětičlenné stupnice, přičemž v každém následujícím vyšším stupni je impakt řádově vyšší (od dopadu na jedinců přes populace, druhy, společenstva až po ekosystémy). To umožňuje standardizovaným způsobem porovnat impakty vyvolané různými mechanismy (např. kompetice, predace, parazitismus, mezidruhové křížení). Druh, jenž je hodnocen vyšším stupněm, má větší negativní dopad na určitý aspekt prostředí, v němž je nepůvodní, než druh zařazený do kategorie nižší. Schéma tedy umožňuje řadit rostlinné a živočišné nepůvodní druhy podle míry jejich dopadu na prostředí a je prvním krokem k vytvoření tzv. Černého seznamu Mezinárodního svazu pro ochranu přírody (IUCN). Podobně jako Červený seznam IUCN může být využit k stanovení priorit pro management ochrany přírody, což je jeden z důležitých předpokladů mezinárodní strategie boje s invazními druhy.  

Schéma různých kategorií nepůvodních druhů a jejich vzájemné vztahy.