Zemřel emeritní profesor UK, Ing. Jan Jeník, CSc., dr.h.c.

Dne 13. února 2022, ve věku 93 let zemřel emeritní profesor UK, Ing. Jan Jeník, CSc., dr.h.c. 

Jan Jeník byl jedním z mimořádně významných českých přírodovědců s bohatými zkušenostmi a vědeckými ohlasy z různých kontinentů a zemí světa, vůdčí postava středoevropské geobotaniky, lesnictví a ekologie a zakladatelská osobnost moderního integrovaného výzkumu horských, říčních nebo rašeliništních ekosystémů. Zkoumal povrch zemského glóbu od rovníkových oblastí po arktické, od savan a stepí po mokřady a běhuté vody, od planárních poloh po velehorské stupně. Jan Jeník byl  badatelem širokého vzdělání se smyslem pro mezioborovost a citem pro nekonvenční vysvětlování přírodních fenoménů a složitých ekologických jevů, v nichž figuruje jako strukturotvorný prvek rostlinná formace. Při interpretacích respektoval časová i prostorová měřítka, pohyboval se od cirkadiánních rytmů po geohistorii, od rostlinných orgánů po ekosystémy. Zasáhl do směrů od kořenové ekofyziologie, přes fenologii rostlin, dendrologii, silvologii, nauku o vegetaci, bioklimatologii, po ekosystémovou a krajinnou ekologii.

Byl autorem značného počtu vědeckých publikací, včetně několika desítek knih a monografií nebo  kapitol ve světových kompendiích. O poznání v oboru se s nadšením a vášní dělil se svými studenty nebo mladšími kolegy na všech pracovištích, kam se řízením osudu dostal. Politicky vynucený odchod z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kdy tu od r. 1971 již nesměl učit, přetrhl jeho úspěšný vědecký i pedagogický vývoj v průběhu 60. let minulého století, ale naštěstí mu pomohl přečkat období tzv. normalizace azyl nejprve na průhonickém a pak na třeboňském pracovišti Botanického ústavu Čs. akademie věd. V r. 1990 se vrátil na své původní působiště, Přírodovědeckou fakultu UK. V rámci rehabilitací pracovníků poškozených režimem před rokem 1989 mu byl přiznán titul profesor a vedl pak ka­ted­ru botaniky až do r. 1995, kdy dosáhl dů­chodového věku. I potom však na fakultě působil jako emeritní profesor.

Jan Jeník v průběhu své dlouhé vědecké a pedagogické kariéry podstatným způsobem ovlivnil vývoj v botanice a obecné ekologii jak v teorii, tak v přenosu poznatků a přírodovědných hledisek do praxe moderního lesnictví, státní ochrany přírody nebo územní správy, kde všude působil jako respektovaný vědecký poradce. Byl členem řady mezinárodních a národních vědeckých společností, redakčních rad, grémií mezinárodního dosahu jako např. předsedou Národního komitétu programu UNESCO/MAB. V tomto kontextu zužitkoval své zkušenosti a znalosti zejména při zřizování a hodnocení biosférických rezervací. V letech 1994-1997 byl předsedou početné komise s účastí zahraničních odborníků, která hodnotila činnost ústavů Akademie věd.  Je nositelem řady ocenění – v r. 1993 obdržel cenu UNESCO Sultan Qaboos Prize za celoživotní  práci v ochraně  životního prostředí, v r. 1994 dostává Cenu ministra životního prostředí, v r. 1995 Zlatou pamětní medaili UK, v r. 1997 medaili AV ČR De scientia et humanitate optime meritis. K tomu přibylo několik čestných členství v odborných společnostech a institucích. V r. 2019 byl Učenou společností České republiky oceněn medailí za zásluhy o rozvoj vědy.

Jan Jeník vyslal do světa své mnohé žáky a má řadu následovníků ve vějíři směrů vyjmenovaných výše. I přes nepřízeň osudu v jistých životních etapách nepozbyl entusiasmu, kdy se projevila jeho výchova mezi skauty (právě ocenění Junáckým válečným křížem Za vlast si údajně vážil ze všech nejvíc). Své přesvědčení o hodnotě výzkumu přírody a životního prostředí vtělil nesmazatelnou stopou do společenství na alma mater nejen v prostoru botanického areálu v Benátské ulici na Praze 2.

Poslední rozloučení se koná ve čtvrtek 24.2.2022 v 11.15 v obřadní síni krematoria v Motole.