E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Kronika broučích invazí

Úhyn lesů v posledních letech nabírá na obrátkách. Ruku v ruce narůstají i kůrovcové populace, které decimují někdy i relativně zdravé stromy. Dochází v současné době opravdu k extrémním situacím, které nemají obdoby nebo se již něco takového stalo i dříve? A mohou nám minulé události pomoci v řešení současných problémů? Odpovědi na tyto otázky hledali vědci v nedotčené oblasti Vysokých Tater. Na výzkumu pod vedením Nicka Schafstalla z České zemědělské univerzity se významně podíleli i Petr Kuneš a Helena Svitavská Svobodová z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Jehličnaté lesy mírného pásma tvoří důležitý ekosystém severní polokoule. V posledních letech však čelí mnoha stresorům. V důsledku změny klimatu se zvyšuje četnost a závažnost sucha, požárů, vichřic i výskytu škůdců. Jedním z nich je i často skloňovaný kůrovec, který je člověkem vnímán zejména negativně. Pokud však napadá již mrtvé stromy může působit i pozitivně, jelikož přispívá k rozkladu dřevní hmoty. V posledních letech však dochází k čím dál tím častějšímu tzv. primárnímu napadení, kdy kůrovec napadne ještě rostlé a relativně zdravé stromy. Často tak decimuje i rozsáhlé lesní porosty.

Není pochyb, že současná situace je kritická, avšak kůrovec i další disturbance doprovází lesní porosty již odedávna. Právě studium minulých epizod by nám dnes však mohlo pomoci. Zjištění, za jakých podmínek k takovým situacím dochází nám může dát lepší možnosti předpovědět současná potenciální ohniska i uvádět vhodná opatření.

Lýkožrout smrkový (Ips typographus) je za normální situace považován za škůdce sekundárního, který napadá zejména polomové stromy nebo porosty oslabené suchem či polutanty. Při jeho přemnožení se však stává škůdcem primárním, kdy jsou jeho cílem i zdravé stromy.
Ilustrační foto: K. Fraindová.

Skupina odborníků se proto za účelem výzkumu výskytů kůrovce v minulosti vydala do nedalekých Vysokých Tater. Toto prostředí je pro studium podmínek vzniku lesních disturbancí ideální, jelikož se jedná o největší bezzásahovou zónu ve střední Evropě. V posledních letech zde však dochází k silnému tlaku lidských aktivit i k projevům změny klimatu. Vědci se zde doslova ponořili do minulosti, a to s pomocí záznamu zbytků kůrovce v menších rašelinných uloženinách. Spolu s tím zkoumali také změny ve vegetaci pomocí pylové analýzy a k rekonstrukci výskytu požárů použili sedimentární uhlíky. Tyto zpětné rekonstrukce sloužily k určení výskytu kůrovcových kalamit ve spojitosti s dalšími disturbancemi v oblasti.

K výzkumu posloužil záznam z lokality Diera blízko Tatranské Lomnice v nadmořské výšce 982 m.n.m. Tato lokalita byla v roce 2004 silně postižena vichřicí Alžběta, což podpořilo i následné nárůsty kůrovce v roce 2007. Hlavní sedimentární profil byl z lokality odebrán v roce 2016, na němž byly provedeny základní analýzy zahrnující pylová zrna, uhlíky, kůrovce a prvkové složení. Časová posloupnost tohoto profilu byla určena pomocí radiokarbonového datování. Pro potřeby kvantitativní analýzy zbytků kůrovců bylo v následujícím roce odebráno dalších 12 přilehlých sedimentárních profilů, které byly na stratigraficky napojeny na hlavní profil pomocí analýzy prvkového složení. Takto mohl být získán dostatek materiálu z jednotlivých časových období pro reprezentativní analýzu fosilních zbytků kůrovců.

Velkou výhodou tohoto výzkumu byla dlouhá datová řada, která sahala až 1400 let do minulosti. Během této doby vědci zaznamenali několik významných period s výskytem kůrovců. Tato období dále porovnávali s pylovými, uhlíkovými a geochemickými záznamy, které posloužily ke zhodnocení dalších podmínek a disturbancí v dané době. Vědci odhalili celkem 3 hlavní vrcholy nárůstu kůrovců – po roce 2004, mezi lety 1140–1440 a nakonec v období mezi lety 930–1030. Ve vzorcích se přitom nacházelo velké množství druhů jako Pityogenes chalcographus a Pityophthorus pityographus, přičemž výskyt lýkožrouta smrkového (Ips typographus) byl pouze nízký. I když se jedná o druhy, které nejsou hlavní příčinou úhynu smrku ztepilého, mohly by ukazovat i na výskyt lýkožrouta smrkového (Ips typographus) a posloužit jako jeho tzv. zástupné ukazatele (neboli proxy). Tyto druhy se totiž vyskytují společně a zároveň se zdají být dobře zachovalé. V souvislosti se zastoupením makroskopických uhlíků v sedimentu byla zjištěna významná souvislost s výskytem kůrovců, což poukázalo na vzájemné působení mezi disturbančními činiteli, kůrovci a požáry.

Záznamy o minulých narušeních lesních porostů ukázaly, že ohniska kůrovce byla důležitou součástí regionálního režimu přírodních disturbancí ve Vysokých Tatrách po více než tisíciletí.  S rostoucí činností člověka přitom docházelo ke zvyšování intenzity jejich výskytu. Studie tak dala důležitý podklad pro výzkum lesních disturbancí a výskytu kůrovce v dalších horských oblastech. Autoři zároveň předpokládají, že i když kůrovec v současné době decimuje lesní ekosystémy, tak není jediným původcem úhynu stromů a v horizontu desetiletí až staletí je pravděpodobně naopak jedním z faktorů podporujících ekologickou stabilitu a vyšší odolnost ekosystému jehličnanů mírného pásma.

Les je v posledních letech značně stresován. Ilustrační foto: K. Fraindová.

     

Kateřina Fraindová

Nick Schafstall, Niina Kuosmanen, Petr Kuneš, Helena Svitavská Svobodová, Marek Svitok, Richard C. Chiverrell, Karen Halsall, Peter Fleischer, Miloš Knížek, Jennifer L. Clear (2022): Sub-fossil bark beetles as indicators of past disturbance events in temperate Picea abies mountain forests,Quaternary Science Reviews, Volume 275,107289, https://doi.org/10.1016/j.quascirev.2021.107289.

Publikováno: Sobota 02.04.2022 11:00

Akce dokumentů