V roce 2002, po 44 letech od posledního vydání Dostálova Klíče, vyšel nový originální český botanický Klíč. Konečně máme publikaci, která otevře studnici moudrosti a znalostí našich desítek profesionálních botaniků pro širokou veřejnost, přiláká studenty k oboru, potěší zájemce o přírodu a bude sloužit jako pomůcka pro všechny ty možné lidské aktivity, které z profesionální nezbytnosti či nějakého neodolatelného nutkání potřebují pojmenovat býlí, které roste vůkol. Rozradostněn, ukazoval jsem Klíč několika nebotanikům/nepřírodovědcům se zájmem o rostliny. Hledali obrázky; když nenašli ty, hledali aspoň text, kterému by rozuměli. Děl jsem, že obrázky do Klíče přece nepatří; ty přece patří do Květeny či atlasového díla, a číst mohou třeba Reflex nebo Penthouse. Pak mi to začalo vrtat v hlavě; vzpomněl jsem si, že skoro každá kulturní země má nejen Klíč a Květenu, ale i řadu publikací o rostlinách z domácí produkce pro skutečně širokou veřejnost, ať už s fotografiemi či obrázky.
Aby bylo jasno: vůbec ani malinko nezpochybňuji, že Klíč měl vypadat takto; naopak, jeho jedinou vážnou chybou je to, že se neobjevil o třicet let dříve, a s tím se z celkem pochopitelných příčin teď nic nedá dělat. Zde je skutečně důvod k radosti. Chybou však je to, že je v tuto chvíli jedinou shrnující publikací recentní domácí produkce o naší flóře a, marná sláva, je to publikace svým způsobem esoterická. Česká botanická komunita se jím profiluje jako uzavřená skupina, nahrávajíc tak na smeč různým kritikům od-života-odtrženosti Akademie či universit. Nechtěl bych vzít Klíč do ruky a začít určovat ještě nerozkvétající kopřivu podle klíče k čeledím. Mírně poučenému laikovi, jenž nezná všechny detaily umístění a tvaru gynecea a nomenklaturu laločnosti listů, pak nezbývá než se obrátit na překladovou obrázkovou literaturu. Ta je však často zatížena chybami již v originále, nemluvě o chybách překladu a o tom, že výběr druhů často odpovídá jiné geografické oblasti. Nemůžu si pomoci, ale cítím z toho trochu povýšenecký postoj: Klíč je pro ty, kdo vědí, co znamená thamnofilní, znožená žilnatina, květy nící a jaký je rozdíl mezi šešulí a šešulkou; vy, kdo to nevíte, čtěte klidně tu brakovou literaturu typu botanického Penthouse, kde jsou rostliny tříděny pokleslým způsobem podle barvy květů, případně podle roční doby, kdy je lze nalézti. (Jestli u nás náhodou nerostou, nevadí.)
Možná jsem pesimista; ale bojím se, že pokud by takto měla situace trvat nadále, Klíč přehradu mezi profesionály a laiky v botanice spíš zvětší než zmenší. Věc je o to horší, že možná existují dobré důvody, proč Klíč nemohl vyjít dřív, než vyšel; silně pochybuji, že tyto důvody existují pro jiné typy publikací. Všichni víme, že po dekády budované archivy několika lidí, kteří jsou stejně dobří fotografové jako botanici, obsahují každý druh naší flóry minimálně třikrát a že napsat krátký průvodní text ke každému druhu v takové publikaci je podstatně snazší než sepsat určovací klíč. To skutečně nechápu a vymyká se mé představivosti, proč se tak ještě nestalo. Na ekonomický argument nevěřím; taková publikace by se jistě velmi dobře prodávala, jakkoli by z pochopitelných důvodů musela být o dost dražší než Klíč. Váhání v tomto směru nahrává rychlým, ale neseriózním činům: třeba se jednoho dne objeví někdo, kdo trochu vykrade Klíč, stáhne pár fotografií z Internetu, pár kytek vyfotí sám a niku, kterou veřejnost nade vši pochybnost pociťuje, vyplní jakýmsi šuntem. Proto prosím: vymeťte svá šuplata s fotografiemi se stejnou rychlostí a erudicí, s jakou jste napsali Klíč. Abychom my, trochu poučení laici, konečně dostali publikaci, která bude "určena širokému okruhu zájemců o naše rostliny [...], profesionálům i amatérům", a která "se jistě stane užitečným průvodcem při vycházkách do naší přírody".
TH
PS Děkuju Honzovi Kirschnerovi, že mi ukázal Flóru Nového Jižního Walesu i za diskusi nad ní. Taky se omlouvám všem autorům Klíče; méně se omlouvám botanickým vlastníkům archivů.
(chcete-li napsat jakýkoli komentář, prosím pošlete mi jej na tuto adresu. Prosím v tom případě napište také, zda souhlasíte s tím, abych jej zde vyvěsil.)
Jan Kirschner (14.11.)
Jakub Mrázek (18.11.)
Zdeněk Skála (19.11.)
Petr Sklenář (19.11.)
Jiří Hadinec: Haeupler & Muer: Bildatlas der Farn- und
Blütenpflanzen Deutschlands (recense) (20.11.)
Tomáš Kučera (20.11.)
Richard Višňák (21.11.)
Petr Petřík (25.11.)
Jan Kirschner (26.11.)
Lubomír Hrouda (27.11.)
Radim Hédl (27.11.)
Zdeněk Skála (6.12.)
Tome,
asi by to stalo za podrobnejsi diskusi. V jednom s Tebou souhlasim na 100% - ty fotky existuji, znalosti jsou dostupne - ted jen, aby tomu odpovidaly i ambice. Prikladem muze byt Flora Holandska na CD (sitovy atlas + fotky + obrazky + klic + texty).
S cim nesouhlasim, je ona udajna bariera mezi botanickou obci a milovniky prirody. Pokud ma nekdo zajem o vsechny rostliny v CR, musi se umet prokousat i par terminy a technictejsim textem (odkazuji na nasi diskusi o cloveku, co dostane poprve v zivote do ruky digitalni fotak). Mohu jen pridat uvahu, co vsechno je cesky clovek schopen a ochoten udelat v ramci sveho konicku (balonovym letanim pocinaje a paintballem konce). Pokud cloveka zajimaji vybrane kvetiny, pak je tu nadherna obrazkova knizka Deyl & Hisek (nebo kdo), tam najde vse hezke. Terminy, ktere zminujes, jsou vsechny snadno dostupne v termin. slovnicku, vcetne obrazku. Ani profesional ovsem neurci podle Klice vsechno, zvlaste, je-li to juvenilni nebo jinak divne.
Jen na zaver: hlavni uvaha, ktera provazela koncipovani Klice od zacatku do konce byla predstava cloveka v terenu. V jedne ruce Klic, ve druhe neznama kytka. K tomu 1400 obrazku znaku.
Zdar Honza
Mám k tomu jednu poznámku. Jestlize se klic tvari jako prakticka pomucka do terenu, proc nevysla na tenkem papire jako treba Rothmaler, ktereho si bere za vzor. Pokud totiz chci vyuzivat knihu nikoli jen k odborne praci, ale pro vlastni pouceni (treba na cundru, ci jinem nebadatelskem vylete) stava se jeho objem i vaha nezanedbatelnou. Samozrejme si uvedomuji, ze do prave vznikleho a dlouho ocekavaneho dila muze chtit ryt kdekdo, ale nejak se nemuzu smirit s povzdechem, budme radi ze to vyslo... Mozna by se napriklad dalo uvazovat o specialni "tereni" edici klice. Myslim ze mit tuto knihu dvakrat, jednou do terenu (vlhka a spiny) a jednu pekne doma, by nevadilo vice lidem nez jen mne. Jakub M.
Ahoj Tomáši!
Těžko říct, jak moc absence fotografického průvodce českou květenou prohlubuje bariéru mezi botanickými profesionály a laiky. V každém případě se mi zdá, že samo vydání Klíče situaci přinejmenším nezhorší, spíš zlepší (alespoň pro tu část laiků, jejichž nadšení se nezastaví před přečtením terminologického slovníčku).
Víc mě ale zaujala jiná věc. Píšeš, že uniká Tvé představivosti, proč obrázková kniha nebyla dosud vydána. Důvod mi připadá evidentní: systém organizace a hodnocení vědecké práce je prostě nastaven směrem přesně opačným. Jistě sám nejlépe víš, jakou bodovou hodnotu může mít obrázková publikace v hodnocení profesionálního botanika; přitom vytvoření takové příručky by vyžadovalo dost úsilí a času. Ostatně ani v případě Klíče či Květeny, které mají nepopiratelně vyšší odborný status, není v tomto ohledu situace růžová. Už sama ochota publikovat v českém jazyce je bodovacím systémem po zásluze trestána. Zkrátka, stávající pravidla hodnocení vědecké práce výrazně preferují ono odtržení profesionálů od laiků a dokud budou existovat v této podobě, situace se nezmění - spíš naopak. Voda neteče do kopce a místo hledání dobrovolníků, kteří by ji tam pomohli nahánět bych očekával snahu o prokopání kanálu, který by proud odvedl tam, kam je třeba. Do té doby bude vydávání obrázkových publikací zůstaveno těm, kteří zde cítí příležitost pouze ekonomickou, ne odbornou.
Zdar a sílu! Zdeněk Skála
Ahoj Tomasi:
Plne se ztotoznuji s nazorem Honzy Kirschnera. Nemyslim si, ze smyslem Klice bylo bourat udajnou barieru mezi profesionaly a laiky nybrz mimo jine zaplnit mezeru po nedostupnem Dostalove klici (urcite nejsem sam z mladsich, kdo ho marne shanel po antikvariatech). Stejne tak neberu poznamku o tom trochu povyseneckem postoji autoru Klice. Ta ilustrovana knizka Deyl & Hisek (nebo kdo), ktera nedavno opetovne vysla v Academii, je opravdu dobra, nebot pokryva tusim 700 beznych druhu nasi kveteny; ke sve spokojenosti jsem ji napriklad nedavno videl v knihovne svych spoluzaku z gymplu, absolventu "komercnich" vysokych skol, kteri ji zakoupili pro vzdelavani svych potomku.
Zdravicko, Petr S.
Jiří Hadinec: recense na Haeupler H. & Muer T.: Bildatlas der Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. (pro časopis Preslia, převzato se souhlasem autora i redakce)
Na první díl trojdílného velkoryse pojatého kompendia věnovaného německé flóře cévnatých rostlin (Standardliste der Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands, recenze viz Preslia 72: 240, 2000) po dvou letech navazuje díl druhý - fotografický Bildatlas. Na 760 stranách formátu 23 × 30,5 cm obsahuje atlas 3900 velmi kvalitních barevných fotografií, které zachycují téměř kompletní německou květenu. [. . .] Autoři uvádějí na základě nejnovějších znalostí pro území Německa 4145 taxonů, včetně 118 vybraných hybridů (viz podrobná tabulka na str. 27), z nichž bez fotografického doprovodu zůstaly v podstatě pouze některé nejobsáhlejší kritické rody, především Taraxacum, který je zastoupen jen 19 druhy z 370 známých na území BRD. Jen výjimečně chybějí fotografie i u "bezproblémových" druhů, např. Crepis succisifolia. Druhy jsou uspořádány podle botanického systému, na rozdíl od prvního dílu, kde autoři využili výhodu abecedního řazení. U každého druhu najdeme ve 4 řádcích s německou důkladností a důsledností zkratkovitě uspořádané poměrně podrobné informace v pořadí: latinské a německé jméno (u rodů je v závorce uveden i celosvětový počet druhů), statut druhu na německém území (indigenní, zplanělý, archeofyt, neofyt, pěstovaný apod.), typ životní formy, údaj o fenologii, základní informace o rozšíření v BRD (v úvodní kapitole je připojena mapka s vyznačenými oblastmi), statut ohrožení a zákonné ochrany, možnosti praktického využití člověkem, údaj o typu biotopu s možností určit v klíči připojeném v úvodu přesnější cenotické zařazení; v několika konkrétních případech je uveden údaj o endemismu na území BRD. Snaha uvést co největší množství informací na co nejmenším prostoru vedla autory k přílišné komprimaci, takže množství použitých symbolů a zkratek působí poněkud nepřehledným dojmem a čtenáře nutí neustále v atlase listovat a hledat v úvodních kapitolách vysvětlující text. Následuje poměrně obsáhlý morfologický popis jednotlivých druhů, resp. taxonů a často je vřazena i doplňující poznámka k výskytu, taxonomii nebo nomenklatuře.
Na textové části díla se podílelo 23 významných, povětšinou německých botaniků, na fotografickém obsahu pak několik desítek autorů (všichni jsou uvedeni pod autorskými zkratkami u výčtu jednotlivých fotografií v závěru díla). Jsou použity většinou fotografie živých rostlin z volné přírody, jen u velmi malé části bylo použito herbářovaných rostlin. U některých kritických skupin jsou připojeny navíc detailní fotografie důležitých orgánů. [. . .]
Ikonografie má skutečně špičkovou úroveň, co se týče výběru a kvality fotografií i barevného tisku. I pouhé prohlížení díla je tak zcela výjimečným zážitkem, zároveň je však i poučné a inspirující. Při velkém počtu fotografů, kteří se na obrazovém atlase podíleli, jsou pochopitelně místy viditelné rozdíly (např. je to patrné u rodů Gentiana a Gentianella nebo Campanula), které souvisejí se zkušeností a technikou fotografování jednotlivých autorů, možná i s kvalitou použitého fotomateriálu. Nelze rovněž ani zcela přehlédnout, že při konečném sestavování se občas u obecně rozšířených druhů nepodařilo vždy sehnat kvalitní fotografii (např. Achillea millefolium, Lactuca serriola, Sambucus nigra, Sambucus racemosa), určitě dokonalejší fotografie by si zasloužilo i několik dalších druhů, kupříkladu Abutilon theophrasti, Anemone sylvestris, Antennaria dioica, Conium maculatum, Fumaria wirtgenii, Galium sylvaticum, Geranium pratense (barva květů), Meum athamanticum, Peucedanum palustre. To jsou však jednotlivosti. Naopak dokonalé fotografie najdeme u mnoha rodů, namátkou Cerastium, Cuscuta, Orobanche, Utricularia, Salix. Velmi cenná je kolekce fotografií 232 taxonů rodu Rubus (z celkových 334 na území Německa), které bez výjimky pocházejí od nejlepšího středoevropského znalce H. E. Webera. [. . .]
Úplně na závěr bych se zastavil u ceny, která činí 80 euro, což je zhruba stejná cena jako u obdobné švýcarské fotografické ikonografie Flora Helvetica. Pro českého botanika je to samozřejmě stále ještě astronomická cena, ovšem vezmeme-li v úvahu objem a kvalitu díla a jeho nezastupitelnou hodnotu, troufnu si konstatovat, že analogická domácí verze by na současném českém knižním trhu nebyla o mnoho levnější, přičemž pochybuji, že by bylo možné v této kvalitě takový titul u nás vytisknout a svázat. Pakliže se naplní české naděje a staneme se zanedlouho členy EU a v roce 2008 budou české platy dvojnásobné, jak ekonomové předpovídají, pak bude cena takového titulu stále ještě vysoká, ale dostupná. Můj optimismus v této věci mě proto nutí vážně vyzvat všechny domácí fotografické specialisty, aby už pomalu začali urovnávat své bohaté a dosud nevyužité botanické archívy a připravovat fotografie pro podobnou reprenzentativní ikonografii české květeny!
Ahoj vespolek,
1) Koncepce Klíče je jasná a cílová skupina jeho uživatelů taktéž. Floristická obec je dnes tvořena z větší části amatéry (z hlediska zaměstnavatele), a proto bych o přehradách mezi profesionály a laiky v této souvislosti vůbec nehovořil. Vždyť řada botanických profesionálů (z hlediska zaměstnavatele) rostliny ani nezná a ke své práci to nepotřebuje.
2) Pokud by měla vyjít kvalitní obrazová publikace, musela by být aspoň na úrovni třeba německého atlasu, tedy kniha s fotografiemi, mapami rozšíření a popisy kritických taxonů. Vzorem by měla být např. Haeupler, Henning - Muer, Thomas: Bildatlas der Farn -und Bluttenpflanzen Deutschlands. Stuttgart, Verlag Eugen Ulmer 2000. 759 pp., 3900 Farbfotos, 134 Zeichnungen von 326 Sippen. Jsme toho jako národní komunita schopni? Myslím si, že z důvodů, které zde uvedl Zdeněk Skála, nikoliv.
3) Pokusil jsem se umístit fotoatlas kritických ostružiníků na webu a motivovat ostatní batology k rozvíjení webové stránky. Bohužel víceméně neúspěšně. Spolupráce se prostě nedá vynutit. Nicméně budoucnost obrazových publikací je jasná - kvalitní webová stránka je jednou z cest (levných). Nicméně to není popsaný papír, a tudíž se takto vynaložená práce neboduje. Proto jsem ani v našem ústavu nezaznamenal snahu o systematičtější přístup k prezentaci Květeny ČR na webu.
4) Nový Klíč je opravdu skoro dvojnásobný proti obrázkovému Rothmalerovi (kde jsou vykresleny kritické znaky). Takže rozhodování, co nosit do terénu, je zřejmé. Nicméně to je jen jeden způsob užití. Mnohem častější bude použití jako určovací příručka pro nasbírané rostliny v teple domova (či terénní stanice) bez nutnosti listovat šestisvazkovou květenou. A zde Klíč svůj účel plní dokonale.
5) Pro širokou veřejnost vychází množství populárních překladů, na nichž se mnohdy podílejí renomovaní autoři. Např. U Collinse A. Fitter se svým otcem. Na jiných se podílejí pracovníci Kew Botanic Garden. Atlas Kanárských ostrovů sepsali Schoenfeldrovi, etc. Nazývat tyto populární knihy "šuntem" je zhruba na stejné úrovni, jako označit balík separátů za "sběr" (z pohledu široké veřejnosti tak separátové krabice či hromádky mohou působit).
Srdečně zdravím účastníky, Tomáš Kučera
P.S. Rubi Bohemici viz http://www.butbn.cas.cz/kucera/
Na nový Klíč jsem se dlouho těšil a musím přiznat, že po jeho zběžném i následném důkladnějším prohlédnutí jsem poněkud zklamán. Moje výhrady jsou však z trochu jiného soudku, než zde uvádí Tomáš Herben. Vůbec se nedomnívám, že by botanický klíč měl svojí terminologií a snadností používání vycházet vstříc nejširším vrstvám amatérských zájemců o živou přírodu. Takový klíč jsem dosud neviděl a obávám se, že takto „user friendly“ koncipovaný klíč ani sestavit nelze. Resp. bylo by to možné za cenu, že kritické skupiny taxonů budou zpracovány pouze do úrovně agregátu či dokonce rodu. Potom by ovšem podobně jako u Rothmalera musel následovat „Kritischer Band“, který by vyhověl potřebám náročnějších uživatelů. Je třeba se smířit s tím, že solidní determinace jakýchkoliv organismů není možná bez základních anatomických a morfologických znalostí a nezřídka i bez určité orientace ve vyšších a středních taxonomických úrovních. Prostě nemohu očekávat, že jako úplný laik chytím a usmrtím komára, strčím ho pod stereoskopický mikroskop, vezmu do ruky klíč a za pár minut mám pro něj jméno. Kdo z nás, kteří nemáme bryologické vzdělání či delší praxi, dokáže spolehlivě (a rychle) určit mech, který se mu připlete do cesty? Určovacích pomůcek je zde slušný výběr, ale ani s jednou se laikovi (mně) nepracuje snadno. Tady nestačí ani přibližná znalost pár desítek nejběžnějších druhů a základní povědomí o stavbě mechů, jejich systému a ekologii, tady je zapotřebí jistá erudice, která se nezískává lehce.
Souhlasím s tím, že fotografické publikace jsou širší veřejnosti daleko přístupnější, ale obrázkový atlas není klíč. Jediná fotografie je pro determinaci rostliny často málo: je nutno zachytit současně habitus i hlavní diakritické znaky. Ve fotografických atlasech (pravda, zas tolik jsem jich neviděl…) je zpravidla pouze jedna fotografie, na níž někdy bývá zachycen jen pár milimetrů veliký květ z půlmetrové rostliny, případně celkový habitus, na němž nelze rozeznat mnoho detailů. Praktičtější se mi proto jeví pérovky toho druhu, jaké jsou v „obrázkovém Rothmalerovi“, tj. s výslovným poukázáním na diakritické znaky. A přece: ani tento atlas není určen úplným amatérům, neboť předpokládá alespoň znalost čeledí – bez ní není možné se ve více jak 700 stránkách obrázků rostlin orientovat. Lze si jistě představit ideální příručku, která by v sobě spojovala klíč (alespoň k hlavním skupinám), pérovky, fotografie, mapy rozšíření, biologická a ekologická data…, ale sotva lze očekávat, že by ve skromných českých poměrech podobné dílo vzniklo a prosadilo by se na knižním trhu.
(Jinak si myslím, že nenaplněné očekávání T. Herbena stran zaměření Klíče bylo způsobeno jeho trochu bombastickou prezentací ve výkladních skříních knihkupectví. To je ale problém marketingu, za který autoři jistě nemohou.)
Rád bych se však zmínil o tom, co se na Klíči nelíbí mně. První - pro někoho možná formální věc - je použitá nomenklatura. Ta se totiž výrazně odchyluje od nomeklatorického pojetí uplatněného v Květeně. Jistěže oba přístupy (tj. širší, resp. užší, tradiční rody) lze argumentačně obhájit, podstatnější ale je schizofrenní vyznění tohoto počinu: dvě základní floristické pomůcky, které vycházejí více méně souběžně a jejichž autorský kolektiv se do značné míry překrývá, používají odlišný systém vědeckého názvosloví! Důsledky této nekompatibility jsou vážnější, než si autoři Klíče zřejmě připouštěli. Vědecké názvosloví rostlin není zdaleka jen komunikačním prostředkem hrstky graduovaných botaniků, kteří v úvodu svého učeného pojednání zmíní, jaké „šablony“ se drží a mohou mít jistotu, že srozumitelnosti učinili zadost. S latinskou nomenklaturou se ale zhusta operuje i v různých aplikovaných oborech, mezi jinými v ochraně přírody. A tady se již dostáváme na půdu státní správy a legislativy, neboť vědecká jména rostlin jsou obsažena i v seznamu zvláště chráněných druhů organismů, v ministerské vyhlášce č. 395/1992 Sb. Tato jména vycházejí z Dostálovy Nové květeny ČSSR a tedy se liší od pojetí uplatněného v Klíči mnohem více, než od pojetí v Květeně. Laik může být snadno desorientován, zvláště bude-li mít po ruce obě díla (rozuměj: Klíč a Květenu). Vůbec bych se nedivil, kdyby si pak položil existenciální otázku o soudnosti své či o soudnosti pánů botaniků. Lze očekávat, že dříve či později dojde po vzoru Babylóna ke zmatení jazyků, alespoň u té části uživatelů vědecké nomenklatury, která nebude schopna (či ochotna) absorbovat (a v praxi rozlišovat) obě pojetí. Nakonec nezbyde nic jiného, než ministerským výnosem (vyhláškou, zákonem) stanovit, které názvosloví, resp. která publikace má závazný charakter, a kterou je lépe vůbec neotevírat a nebo rovnou veřejně na hromadách pálit.
Další má výhrada se týká údajů o rozšíření jednotlivých druhů. Autoři se v úvodu odvolávají na již zmíněného Rothmalera, ale právě v tomto ohledu za ním pokulhávají. Na rozdíl od Rothmalera v novém Klíči chybí fytogeografická diagnóza a výčet syntaxonů, v nichž lze výskyt daného druhu očekávat (naopak zde nechybí v terénu velmi užitečná informace o karyotypu). Pro někoho jde o údaje možná příliš speciální až nesrozumitelné, jistě ale nejsem sám, pro koho mají nemalou vypovídací hodnotu. Jejich doplněním by se sice stránkový rozsah poněkud rozrostl, ne však neúměrně – navíc by se to dalo řešit použitím tenčího papíru, jak zde již někdo navrhoval. Poněkud archaické mi přijde i uvádění Dostálovských zkratek N-Pa-Po-H-Sa, resp. zkratek Č a M. Cožpak jsou naše fytogeografické znalosti (a jazyk) na stejné úrovni jako krátce po 2. světové válce? Proč nepracovat s pojmy stupeň planární, kolinní, suprakolinní atd. Proč se nepřiznat k termofytiku, mezofytiku, oreofytiku? Pokud jde o hojnost rozšíření, trochu mi vadí, že z ní vysvítá terénní zkušenost autora příslušné taxonomické skupiny, která nemusí vždy zcela objektivně odrážet situaci. Tyto (z principu autorského kolektivu nevyhnutelnou) subjektivitu by bylo možné alespoň částečně otupit důsledným uváděním kategorie ohrožení dle Červeného seznamu. Z důvodů mně zcela nepochopitelných jsou však uváděny jen kategorie C1 a C2, což jsou namnoze druhy, které průměrný florista uvidí jen párkrát za život anebo také vůbec nikdy. Nezasvěcený uživatel Klíče tak ani nemusí vědět, že má před sebou rostlinu hodnou ochrany, v čemž mu občas i pomůže zavádějící údaj o tom, že jde o rostlinu „roztroušenou až hojnou“ (viz subjektivita autorských pohledů).
Je-li řeč o obrázcích, těch je v Klíči nemnoho, ale občas pomohou vyřešit nejeden zapeklitý problém, jako je tomu např. při určování sterilních zástupců r. Callitriche. Totéž bohužel nemohu konstatovat v případě rodu Alchemilla, kde ineditní klíč P. Havlíčka s řadou názorných ilustrací byl zřejmě nepřekonatelný. Po vzoru Dostála (a na rozdíl od Rothmalera) jsou popisky uvedeny přímo pod obrázky, což je velmi užitečné. Na Rothmalerovi si naopak cením to, že odkaz na obrázek obsahuje i číslo stránky, na níž se obrázek nachází, to je ale již spíše detail.
Tolik mé první dojmy, z nichž by nemělo vyznít, že Klíč považuji za nezdařené či dokonce nekvalitní dílo (opak je pravdou, neboť klady jednoznačně převažují). Dovolil jsem si jen přispět ke kritickému duchu, který zde zavládl a jemuž jsem nedokázal odolat.
Richard Višňák
Jako botanik pohybující se v terénu oceňuji skromné rozměry Klíče. Ačkoliv si stranově a formátem zhruba se srovnávaným Rothmalerem (Kritischer Band 4) odpovídají, Rothmaler je o 1 cm útlejší; zajímavé ale, že jen asi o 90 g lehčí! Snad by nějaké to deko odstranil slabý papír v případě Klíče (pozn. J. M.).
Tolik zde navrhované poslání klíče pro laickou i pro odbornou veřejnost (T. H.), je nemožné pro předem danou nesourodost takového díla. Hlavní překážkou toho „user-friendly“ klíče až dosud byla absence jakéhokoliv solidního botanického klíče u nás, který, pravda, zaměstnal pozornost botaniků systematicky až v posledních letech. Ale díky za něj!
Na tom, že se autoři přidrželi vžitých a široce pojímaných rodů, někdy v rozporu s vyšlými svazky Květeny ČR, nevidím nic špatného. Jejich počin chápu jako pokus o sjednocení v publikaci, která by měla být na další léta vodítkem pro všechny. Přece se nechceme pořád při sjednocování nomenklatury přehrabovat v těch šesti (až osmi?) svazcích Květeny ČR. K tomu nechť slouží Klíč, ale pak ať prosím pro další edice Květen ČR je tato nomenklatura závazná. Úlevou mi např. bylo zjištění, že v Klíči Trifolium aureum naštěstí není Chrysaspis aurea a Silene vulgaris zase Oberna behen (mimochodem pozdrav některých brněnských botaniků). Ta, slovy R. V. „schizofrenie“, je snad daní za velké časové rozpětí ve vydávání Květen ČR, jež navíc nejsou dosud dokončeny. Námitka, že nejednotné taxonomické pojetí druhů s druhovým soupisem ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. povede k zmatkům, také neobstojí (R. V.). U všech sporných taxonů jsou přece v Klíči synonyma! Spíš mě zaráží jiná věc – autoři sami přiznávají, že jim není znám obsah připravované novelizace této vyhlášky. Tak se ptám: „Kdo jiný, než odborná veřejnost, má právo vyjádřit se k legislativě druhové ochrany?“ Stejně jako R. V. i mně vadí, že se vypustily v popisech u rostlin nejnižší kategorie ohrožení C3 a C4. Údaj o frekvenci výskytu se přece ne zcela překrývá s některou s uvedených kategorií. Má-li Klíč sloužit i ochranářům, pak je doplnění těchto kategorií velmi na místě, protože byly zpracovány s ohledem na ochranný status.
Další námitka s tím souvisí, a to s kritikou subjektivního hodnocení hojnosti druhů (pozn. R. V.). Je veřejným tajemstvím, že naší republice chybí vskutku kritické zpracování (síťových) map rozšíření rostlin po vzoru hlavně Německa, Polska nebo v krátké budoucnosti i Rakouska. Kritikům, několikrát zde zmiňujícím „skromné české poměry“, musím bohužel dát v tomto případě zapravdu, protože je pro mě nepochopitelné, proč se už u nás dávno nevytvořila „pracovní síť botaniků“, která by systematicky pokryla těch (nevýznamných) 78 tis. km2 terénním mapováním. Daří se to místy na regionální úrovni; to ale nestačí, je nutná koordinace.
Ještě k ekologické charakteristice druhů (R. V.). Vím, že nejsme ve zpracování vegetačních jednotek tak daleko, jako zmiňovaní Němci, kteří používají u taxonů charakteristik do úrovně vegetačních svazů. Nemyslím si ale, že něčeho takového bychom nebyli alespoň u většiny našich druhů schopni také. Na stránkách katedry botaniky Masarykovy univerzity v Brně existuje přehled lučních rostlin zpracovaný na základě velkého množství fytocenologických dat vyjadřující afinitu těchto druhů k sobě navzájem. Myslíte, že by bylo možné podobných údajů využít pro generování diagnostických druhů pro jednotlivé (řekněme) vegetační svazy? Já si myslím, že takto získaná informace by publikaci typu Klíče rozhodně obohatila.
A nakonec k těm povzdechům nad obrázky (T. H., T. H., T. K.). Když už jsme si vzali do vínku Rothmalera, měl by se vedle Klíče vydat ještě něco jako Atlasband – obrázková podoba s pérovkami. S těmi jsou v současných svazcích Květeny ČR všichni asi nadmíru spokojeni – ty by se z nich klidně mohly převzít, příp. doplnit – a vydat. Myšlenka shromáždit fotografie od botanických nadšenců by se mohla proměnit zase v něco, co by bylo srovnatelné s dílem Flora Helvetica nebo se zde představeným obrazovým atlasem od Haeuplera a Muera (J. H.). Jedno ale není možné nahradit druhým. Způsob prezentace předvedený T. K. v podobě fotografického díla Rubi Bohemici je tu dobrou inspirací.
Vydání Klíče se rovná historické události a rozhodně netrpí nízkou poptávkou soudě podle přehledu nejprodávanějších titulů v Academii. Klíč nemá holt takovou tradici jako po deváté vydaný Rothmaler (a po sedmnácté! jeho základní svazek Grundband!). A poznámka trochu na okraj: škoda jen, že autoři stejně očekávaného klíče k mechorostům si u nás dávají načas stejně jako ti botanici.
A úplně na konec k popularizaci vědy a k systému bodování vědecké práce (Z. S.). Cest, jak sdělovat veřejnosti výsledky své práce, existuje celá řada. Jedním z nich je populárně-naučný článek nebo kniha. V Botanickém ústavu, kde pracuji, je takto vynaložené úsilí hodnoceno, mírně řečeno, mizivě. Teď mám na mysli zvláštní bodovací systém, kterým jsme odměňováni za svou publikační činnost. Podle něj jsou například časopisy Od Ještěda k Troskám nebo Veronica ještě „bodování hodné“ (i když na té nejnižší příčce), kdežto ke sdělení v časopisech typu Živa nebo Vesmír (mimochodem oba s redakcí v Akademii věd) už není přihlíženo vůbec. Kdo zná úroveň zmiňovaných periodik, nechť posoudí sám. Ad absurdum – vůbec nejhůře je na tom podle tohoto systému ten, kdo píše česky, o trochu lépe ten, co ovládá němčinu a vůbec za vodou je pracovník publikující v zahraničních impaktovaných anglicky psaných časopisech. Mezi řádky tak pro sebe mohu číst vzkaz od Akademie věd: „Budete-li hodnoceni za populárně-vědeckou formu sdělení, hrozí, že všichni najednou budete psát čtivé a nevědecké a tudíž nenáročné články. Nečekejte, že Vás za to budeme ještě honorovat!“ Omyl! Ten, kdo dokáže vyložit principy svého bádání ze svého oboru např. čtenáři Vesmíru, ten je teprve podle mne schopen prodat své myšlenky i v hodnotné vědecké studii! Přál bych si, aby Akademie věd tento logický princip podporovala.
Nikoli advokát, ale osvětlovač
Začátek naší diskuse, iniciovaný Tomášem, je velice vzdálený tomu, kde se nachází prozatímní konec. Rád bych osvětlil alespoň několik bodů diskuse, kde se domnívám vidět jistá nedorozumění:
1. čtenáři Klíče
Do práce na Klíči jsme se pustili s vírou, že podobná publikace je potřeba a bude žádaná všemi terénními biology, studenty apod. To, že se dobře prodává, svědčí ve prospěch našeho předpokladu. Ne, že bych nesouhlasil s kritiky, avšak sotva je tato diskuse místem, kde by editoři Klíče byli kritizováni za to, že nevyšel i Bildatlas a něco pro nahodilé milovníky přírody. Stejně tak jsme sotva odpovědni za tloušťku papíru (to bylo ošetřeno ve smlouvě s nakl.; i tak myslím, že to špatný papír není - poslední Rothmaler (2002) má přibližně stejně stran a je o 0,5-0,8 cm tenčí, přitom má o 600 obrázků méně). Profesionální tiskař konstatuje, že je to kniha s kvalitní pevnou "terénní" vazbou, takže uvidíme. Zatím jsem s Klíčem v terénu nebyl, takže nemůžu vyloučit, že se mi do chlebníku vejde. V žádném případě by tenčí papír neumožnil cenu 295 Kč.
2. pojetí rodů a další rozdíly od Květeny
Věčná pravda, že nikdo nečte úvody, se opět potvrdila. Rodové pojetí v Klíči je plně dílem editorů; autoři mohli navrhovat, nikoli rozhodovat. V okolních (a všech ostatních) zemích jsou přijímány rody širší, až na dobře prozkoumané a všestranně opodstatněné výjimky (a těch je zatraceně málo). Je snad možno to vykládat, jako poklonkování Západu, ale komunikace v rámci botanické obce probíhá bez ohledu na hranice. Proto Dostálova Nová květena zde nemůže být vodítkem; ve Květeně ČR se po dosti rozdivočelém začátku rodové pojetí postupně usazuje, až na občasné excesy, na podobné hladině, jaká je přijata v Klíči. Další důvody - viz Úvod. Jiné rozdíly od Květeny vyplývají z vývoje znalostí.
3. hodnocení různých typů botanické práce v BÚ
Je to dlouho diskutované téma (možná bych měl Tomášovi připomenout - ve světle toho, co napsal Zdeněk Skála - že jeho návrh, aby se profesionálové vrhli na Bildatlas, by nevedl k nižádnému kladnému hodnocení podle systému, který on sám navrhl - ale bylo by to příliš laciné). Snad se mi podaří vystihnout podstatu problému, jak jej vidím já, v dostatečné stručnosti:
Důvod, proč je článek v časopise s IF (který už z definice musí být anglicky - nebo existuje časopis s IF psaný jiným jazykem?), hodnocen v systému hodnocení publikací BÚ nepoměrně výše, než jiný druh publikace (Šimáčkovým Čtyřlístkem konče) vidím v tom, že autor tzv. impaktové publikace musí vstupovat do soutěže, a to soutěže velmi tvrdé. I ti nejrenomovanější čeští botanici současnosti jistě zažili mockrát situaci, kdy museli přepisovat zgruntu své články, a opakovaně je měnit podle rozmarů přísných recenzentů, popřípadě je museli sebrat a dát někam jinam nebo vůbec zahodit. Nejsem příznivcem systému ISC (důvody neuvádím), ale chápu, že pravidelné podstupování soutěže na vědeckém poli vede ke zvyšování kvality. Zvláště mladí pracovníci budou vbrzku vystaveni (pokud se nestaneme součásti unie s Tádžikistánem místo EU) tvrdé konkurenci, mnohem tvrdší, než je ta současná. Až se do konkursu na jedno místo botanika v Čechách přihlásí 30 dobrých pracovníků z půlky Evropy, pak možná budou v duchu děkovat, že ty publikační trable překonávali (i s pocitem křivdy, že taxonom v oboru mikroskopických hub za tentýž článek dostane dvakrát víc "bodů" než taxonom v oboru palem). Proto si myslím, že hlavní systém hodnocení publikační aktivity v BÚ by se neměl podstatně měnit.
Takový autor nebo editor Klíče nebo Květeny by snad měl být hodnocen nějak zvlášť (tak, jak to u editorů bylo v BÚ řešeno v případě Klíče), ponechám-li stranou autorské honoráře (které asi sotva bude očekávat autor "impaktové" publikace).
Popularizační a populárně vědecké články chápu jako činnost, která má překonat onu bariéru. Navíc dobrá popularizace je metodou, jak přilákat do oboru nové, kvalitní studenty, čili činnost vysoce strategická. Možná mi někdo poradí, jak ji hodnotit v rámci BÚ. Uzavírám, že Klíč považuji za jednu z možností, jak terénní botanické disciplíny učinit pro studenty přitažlivější.
Tome, díky za rozvíření diskuse.
J.Kirschner
Tomáši
přečetl jsem si tvůj povzdech i reakce na klíč na stránkách katedry. Dovol tedy několik nesourodých reakci od jednoho z editorů Klíče jak na Tebe, tak další pisatele.
a) „klíč není dost k lidu“
No ono je to dost těžký, určité morfologická terminologie se užívat musí a pokud nerozdělím klíč na díl pro lidi a díl pro botaniky jako to dělají Rothmaleři (a tato situace u nás po 44 létech nepřipadala v úvahu). Tuším, kde je trochu zakopanej pes – přes danou terminologii se některé texty čtou líp a některý hůř – to je dle mne tím, že knihu napsalo xxx autorů a přes snahu editorů o sjednocení jsou (a) kytky, které popsat jednoduchými znaky nelze a které by vlastně patřily do Kritischerbandu, (b) autoři, kteří musejí uvést svých 10 odlišovacích znaků kdyby čert na praseti jezdil, přestože by stačily a byly srozumitelnější jen 2.
b) Změněná nomenklatura (Višňák, ale i mám i další reakce)
Tady se vědomě vracíme do Evropy a světa. Velmi si vážím Holuba aj.. ale tato generace zcela ovlivnila splitterské pojetí rodů v naší Květeně, převzal to i nový Dostál (mnohde ještě dotáhl dál), ale okolí nám v tomto nerozumí. Byli jsme si vědomi, že tímto neseme skoro nejvíc kůži na trh zejména pro vzdělávací ústavy apod., zejména pak ještě v nomenklatuře české, a tam jsme se snažili co nejvíc přiblížit jménům, pod nimiž zná ty kytky prostý lid.
c) proč je rozšíření vágní, není užívána fytogeografická terminologie typu termofytikum apod.
Toto mohu říci jako jeden z hlavních prosazovatelů: aby to bylo právě pro lidi nebotaniky – kopinatý list a synkarpní gyneceum nemají jinej název. Termofytikum, suprakolinní atd. je obrovská fytogeografická práce zejména nebožtíka Vladimíra Skalického, ale mimo odbornou botanickou veřejnost (incl. samozřejmě studentstvo) nejsou tyto termíny zdomácnělé. Aby vůbec mohly být v klíči užívány, musela by být celá fytogeografická kapitola v obecné části jako tomu je v Květeně; Klíč, jakkoli z Květeny v mnoha částech vychází, je obecně určen pro mnohem širší cílovou skupinu. Na druhou stranu podrobnější vyjádření rozšíření termíny obecně geografickými bude asi u mnoha druhů tím, co bude vhodné v druhém vydání doplnit.
d) chabé ekologické údaje, nejsou fytocenozy apod.
to je mi osobně líto, v demokratické společnosti rozhoduje většina, takže z toho sešlo.
e) tlustý papír, klíč není kapesní
myslím, že jsme učinili vše pro to, aby to tak nebylo, cena toho tenkého papíru by asi výrazně zvýšila cenu Klíče; jinak si to rozumně neumím vysvětlit – od začátku to byl jeden z hlavních technických požadavků.
f) to hlavní – obrázky, obrázky, obrázky
to je samozřejmě největší rána pro prostého člověka. Ale: Dostál a Kneblová už nejsou a kdyby byli, nikdo je (nebo hlavně ji) nezaplatí. Určování metodou akademika Oblista dle obrázkův vpravo a následné přeurčování dle klíče vlevo – jak krásné to bylo mládí přírodovědného eléva! Takže fotky a pokec: patřím k majitelům fototresorů a je to již několik let můj sen. dokonce tak živý, že figuruje v jakési vydavatelské rozvaze skupiny pro vydávání přírodovědné literatury v nakladatelství Academia. Ale hochu, kdy to napsat. Dá mi někdo sabbatical year na toto? (viz Zdeněk Skála). Takže si o tom přemýšlím a občas něco píšu. Aby bylo jasno – nejde o ty fotky, to jistě může až musí být kolektivní dílo (pan biochemik, autor všech 3500 fotek ve Flora Helvetica je jen jeden), ale napsat ty texty, aby byly friendly, bez blbostí a pokud možno jednotný, není zas tak jednoduchý a nemůže to psát 20 lidí, nejvejš tak 3 co se mají rádi. Jsem ochoten kdykoliv o těchto věcech diskutovat per hubam – já staromilec to mám radši než tu obrazovku.
PS. Eště jedna myšlenka, já si na ní neumím jednoznačně odpovědět: jaký je názor na „školní“ klíč? Byli Klika 1965 fialovej, několik Martinovských a Faustusů, všechno nic moc. Ale ty byly vždycky dělaný extra (taky nebylo na co navazovat, snad s výjimkou Klika et al. 1965). Teď by bylo z čeho vycházet – vlastně by to byl takovej (možná jednodušší) Rothmaler dvojka. Sice jsem v úvodu dopisu možnost dvojího klíče negoval, ale teď mi připadá, že v tomto pořadí by to šlo.
Zdravím Dadouš
Reakce na „Klíč ke květeně…“ Tomáše Herbena.
Tomáši, dovoluju si reagovat na Tvůj povzdech nad Klíčem ke květeně ČR. Píšu povzdech, ačkoli je i z názvu jasné, že jádrem je kritika stran našich profesionálních botaniků-taxonomů. Klíč je totiž podle Tebe produktem faktu, že institucionalizovaná botanika je u nás trochu odtržená od veřejného zájmu. Podle mě u vědy musí být zachována určitá míra odtrženosti od reálných společenských problémů – ale to je vcelku banální konstatování. Jde o to, jak velká ta míra je, což zase řídí společnost? přímo ovšem jen určité její vrstvy. Můj názor je, že vody státních botanických (i jiných) institucí je třeba zvířit – a vířit permanentně – už jen kvůli prosté zkušenosti, že změna je život. Teď ale ke Klíči samotnému:
Vadí Ti dvě věci: (1) Klíč je „příliš odborný“, (2) nejsou tam obrázky. Podle mě jsou podoba i obsah publikace v pořádku – vyšlo přesně to, co vyjít mělo. (Ponechávám stranou detail tloušťky papíru.) Je to totiž klíč určený pro odbornou determinaci rostlin, nic jiného. Může jej ovšem použít i neprofesionál – ten se však musí orientovat v odborné terminologii i současné podobě systému kytek. To je přece v pořádku, nelze přece chtít publikaci na této úrovni, aby ji mohli z fleku použít i začátečníci (čili laická veřejnost). K tomu právě slouží různé obrázkové atlasy, které pochopitelně nejsou a ani nechtějí být „kritickými monografiemi“. Používám je i já (třeba pro orientaci v motýlech, pěstovaných dřevinách apod.), a mám je rád.
Na druhou stranu však určitě chybí publikace výčtem taxonů v zásadě totožná s klíčem, jejíž podstatou by byly kvalitní, determinační znaky prezentující barevné fotografie. Jako je třeba Flora Helvetica. Kdyby něco takového vyšlo i u nás, minimálně polovina nákladu by šla do zahraničí. Jestli je to reálné finančně, nevím? lidské kapacity na to však nepochybně máme.
Radim Hédl, 27. 11. 2002
Komentář ke komentáři Honzy Kirschnera
aneb o publikování v češtině rozprava krátká, ale pravdivá
[Poznámka na okraj: Možná některé zde již jsoucí příspěvky budí dojem, jako by současné hodnocení publikací bylo vynálezem Botanického ústavu. Ve skutečnosti jde o systém široce používaný k hodnocení vědy v ČR (byť v různých modifikacích); v neposlední řadě slouží k hodnocení činnosti ústavů Akademií věd, jeho prvky jsou obsaženy i v grantovém systému. Každý ústav tedy v sebezáchovné snaze více méně přejímá principy, podle nichž je hodnocen sám. Případná změna by nemohla být omezena na jediné pracoviště, ale předpokládala by širší úsilí značné části české vědecké obce. Že jde o změnu žádoucí se pokusím doložit.]
1. Nelíbí se mi představa (implicitní v argumentaci Honzy Kirschnera), že časopis impaktovaný = kvalitní, s tvrdou soutěží, zatímco neimpaktovaný stojí na straně opačné. V první řadě to neodpovídá tak zcela skutečnosti: neimpaktovaná (částečně česky publikovaná) Preslia zamítla (v posledních 3 letech) 23,6% zaslaných článků, impaktovaná Folia Geobotanica zamítla 59,2% článků. To je jistě velký rozdíl (navíc lze uvažovat o tom, zda průměrná kvalita zaslaných článků nebyla vyšší ve Foliích), avšak stěží opravňuje k tezi o chybějící soutěži v neimpaktovaných časopisech. Současně se jedná do značné míry o argumentaci kruhem: právě stávající pravidla hodnocení jistě přispívají k nižšímu zájmu autorů o neimpaktované časopisy; kdyby se pravidla změnila, dá se rozumně očekávat vyšší zájem (a vyšší soutěž) i o periodika publikující v češtině.
2. Pochybná mi připadá i teze, že konkurence jako taková nezbytně vede k růstu
kvality; rozhodující tu asi je, co si pod kvalitou představíme. Konkurence jistě
zvyšuje "kvalitu" v parametrech, podle nichž jsou články posuzovány.
U impaktovaných časopisů je to (vedle formálních náležitostí - jistě velmi důležitých)
hlavně předpokládaný zájem širokého okruhu čtenářů/odběratelů o publikované
výsledky. To ovšem jen volně souvisí s "kvalitou" v širším slova smyslu
- i témata, která jsou zajímavá jen regionálně (řekněme pro české čtenáře) mohou
být (a často bývají) zpracována na vysoké úrovni a přitom v impaktovaných časopisech
nemá takový rukopis šanci.
Ani výše zmíněné formální náležitosti rukopisu nemusí být tak jednoznačnou věcí,
jak by se zdálo. Řada zajímavých a přínosných prací není založena na formalizované
metodice, ale na hluboké terénní zkušenosti a důvěrné znalosti předmětu (krajiny,
rostlinstva, taxonu...). Posoudit, zda jde opravdu o hlubokou znalost či o nesmysl
je u takovýchto prací vesměs možné pouze lokálně - posuzovat musí lidé, kteří
sami věc dobře znají, proto v silně internacionalizovaných časopisech takové
články nenajdeme. To však opět nijak nesouvisí s kvalitou a tedy potenciální
bodovou hodnotou publikace.
3. Zmíněný tlak na "mezinárodní zajímavost" logicky vede k postupnému poklesu podílu článků zabývajících se věcmi regionální důležitosti. To je ostatně důvod, proč mají různé experimentální obory o tolik vyšší průměrný impakt než terénní obory: kyselina sírová či ribosomy Escherichia coli jsou na celém světě stejné; horská květena není na celém světě stejná. Zejména obory jako je klasická taxonomie či fytocenologie (dosud jádro českého botanického bádání) jsou ze své podstaty výrazně "lokalizované", jejich předmět (a tudíž zajímavost výsledků) je omezena určitým územím. Právě to vedlo (a vede) k výraznému poklesu počtu taxonomických pracovních míst v západní Evropě a Severní Americe, k trendu, na který sice tamní biologové trvale varovně upozorňují (označován je často jako "vymírání taxonomů" v paralele k "vymírání taxonů"), ale který se nedaří zvrátit. Myslím, že alespoň z této chyby stávajícího modelu hodnocení by se česká věda - a česká botanika zvlášť - mohla poučit.
4. Za mezinárodně zajímavé se dnes často (ve světové taxonomii) považuje výzkum odlehlých či ohrožených oblastí (tropy apod.). To je v zásadě v pořádku, ale neměl by být zvolen model hodnocení vědy, který by ji posunul tímto směrem jako celek. Žádoucí je jistá vyváženost, a to nejen ze zásadních důvodů (díla jako je Květena ČR jsou asi obecně vnímána jako přínosná), ale i z důvodů politických. Věda v ČR je v naprosté většině financována ze státních prostředků (resp. daní) a vzhledem k dosti špatné (a horšící se) situaci veřejných rozpočtů jistě nastane doba, kdy se budou hledat volné prostředky ber kde ber. Potom mohou nabýt na významu hlasy (zatím jednomyslně odsuzované jako populistické) tázající se, zda český stát potřebuje investovat tolik do vědy (bez ohledu na to, o jak malou částku se v celku státního rozpočtu jedná). V tomto okamžiku bude užitečné moci prokázat, že "odtrženost vědy od národa" zmiňovaná na samém počátku této diskuse Tomášem Herbenem je jen přeludem.
5. Na závěr poznámka o možnosti autory obecně prospěšných českých publikací hodnotit nějak mimo běžné hodnocení (navrhováno Honzou Kirschnerem). Pochybuji, že jde o reálnou alternativu. Nejen, že je to nesystémový prostředek, který by bylo nutno diskutovat a ladit pokaždé zvlášť (co všechno je a co už není obecně prospěšné; jde jen o monografie, o sborníky, o články vědecké, popularizační, školní pomůcky....; jak přesně tu kterou kategorii ohodnotit, atd.). Podstatnější je, že neřeší to důležité - rozpor mezi hodnocením instituce a jednotlivců. Bude-li "mimořádných" bodů na vnitroústavní úrovni hodně, budou mu samému chybět v hodnocení institucí. Bude-li jich málo, jsme tam, kde jsme byli.
Tedy:
Shrnutí:
- není pravda, že pouze impaktované časopisy poskytují autorům článků konkurenční
prostředí
- argument opírající se o míru konkurence není zcela nesprávný, ale pro obhajobu
současného hodnocení vědy nestačí
- výhradní důraz na publikování v impaktovaných časopisech/v angličtině (po)vede
ke strukturálním změnám v badatelském zaměření českých botaniků; tyto změny
je dobře možno vnímat jako negativní
- významný je zejména posun od témat "lokalizovaných" k tématům "globálním";
vzhledem k přirozené vazbě terénní botaniky na určitý region jde o posun zvlášť
nešťastný
- naznačený vývoj může mimo jiné omezit či ohrozit institucionální základnu
českého botanického bádání
Zdeněk Skála
skala_#_incoma.cz