Zakladatel a opatrovatel těchto stránek opustil dne 30. října 2019 tento svět. Stránky tak přestávají být doplňovány a končí. Dělal je rád a s chutí.
České
zoologické názvosloví
Již delší čas byla v naší zoologické a pedagogické veřejnosti
diskutována otázka nezbytnosti pravidel českého zoologického názvosloví.
Ukazovalo a ukazuje se, že nová překladová i původní vědecko-populární
literatura, komentáře k televizním pořadům i texty učebnic vyžadují určité
zásady pro sjednocení tvorby i užití českých jmen živočichů.
Reakcí České zoologické společnosti na většinou libovolné vytváření
a často zavádějící a nesmyslné používání českých jmen živočichů
autory různých textů byl návrh zásad českého zoologického názvosloví z
přelomu let 1998/99. Návrh byl publikován předsedou ČZS Dr. I. Heráněm,
CSc. v časopisech Živa, Vesmír,
Biologie-chemie-zeměpis. Začátkem roku 1999 byla potom při hlavním výboru
ČZS ustavena názvoslovná komise ve složení (podle abecedy a bez titulů) V.
Baruš, V. Ducháč, J. Gaisler, I. Heráň, K. Hudec, A. Kůrka, J. Moravec, R.
Obrtel, J. Škopek, M. Švátora, F. Tenora a J. Zelený. Jejím úkolem bylo
shromáždit připomínky k publikovanému návrhu zásad a zpracovat definitivní
jejich znění.
Komise původní
návrh postupně upravovala podle obdržených připomínek od členů i nečlenů
ČZS, podle výsledků diskuse při valné hromadě ČZS v listopadu 1999 a v
neposlední řadě na základě intenzívní výměny názorů mezi svými členy.
Definitivní znění zásad českého zoologického názvosloví je zde
publikováno tak, jak bylo v červnu 2000 schváleno hlavním výborem ČZS.
RNDr. Václav Ducháč,
t.č. předseda názvoslovné komise ČZS
Zásady českého
zoologického názvosloví
1.
Účelem českého zoologického názvosloví
je zprostředkovat šíření přírodovědeckých poznatků, tj. umožnit
komunikaci mezi odborníky a neodborníky. Proto je žádoucí, aby česká jména
byla co možná jednoduchá, odborně a jazykově přijatelná, srozumitelná a
stabilní.
2.
V zájmu stability českého názvosloví se doporučuje maximální využití
již existujících názvů forem a skupin, ať již kodifikovaných, nebo osvědčených
v praktickém používání. Trvalou vazbu těchto názvů na příslušné
formy je třeba zachovat i v případě, že z vědeckých důvodů dojde v
jejich taxonomickém chápání k určitým posunům.
3.
Pokud české názvy neexistují a je nutno vytvořit pojmenování nová, nebo
je nutné se rozhodnout pro užití jednoho z více existujících názvů,
doporučuje se dodržovat tyto zásady:
a) České názvosloví živočichů nemá být obdobou názvosloví vědeckého,
a proto se ani neřídí důsledně jeho pravidly (zásada priority, změny názvů
živočichů v souvislosti s taxonomickými posuny apod.). Například
severoamerický rys by se měl stále jmenovat „rys kanadský“, bez ohledu
na to, zda je vědou momentálně pokládán za samostatný druh, nebo za
subspecii našeho rysa ostrovida, zda je řazen do rodu Lynx
nebo Felis (doporučuje se přihlédnout
k odst. 3d).
b) Není nutné, aby každému vědeckému rodovému jménu odpovídalo i
odlišné české označení. Naopak, zejména u méně známých forem se
doporučuje užití širších skupinových označení, v případě potřeby až
do úrovně řádu nebo i vyšší (např. rodové jméno „daman“ pro všechny
příslušníky řádu Hyracoidea, přestože
se v jejich vědeckém označení objevují rodové názvy Procavia,
Heterohyrax a Dendrohyrax).
c) Pojmenování druhů je dvouslovné, přičemž na prvním místě je
označení rodu (kachna pižmová, nikoliv pižmová kachna).
V případě, kdy nemůže
dojít k záměně, lze určitý druh označit i jediným jménem (např. lev,
fenek, kojot apod.). Takové jméno potom nelze vztáhnout pouze k rodu.
Jednoslovné druhové názvy je třeba používat s rozvahou.
d) Každý poddruh má v českém odborném názvosloví trinomické jméno.
V případě, kdy nemůže dojít k záměně,
lze určitý poddruh označit i dvouslovným jménem (např. medvěd brtník
místo medvěd hnědý brtník nebo krajta tmavá místo krajta tygrovitá tmavá
apod.). Takové dvouslovné jméno potom ovšem nelze vztáhnout pouze k druhu.
e) Ve zvláštních případech, mezi něž patří např. označení smíšené
populace biologických druhů a kleptonů, je vhodné toto označení uvedením
v uvozovkách přímo vyznačit (např. „zelení skokani“). Samotný klepton
pak ponese dvouslovné jméno (např. Rana
kl. esculenta - skokan zelený).
f) U domácích zvířat stačí volit pojmenování typu „koza domácí“,
„tur domácí“ apod., bez ohledu na původního předka. Podrobnější jména
plemen, odrůd apod., nejsou již záležitostí zoologického názvosloví.
g) České jméno se doporučuje vytvářet souhlasně se jménem vědeckým
(např. purpurea = červená). Je-li vědecké pojmenování pro překlad
nevhodné, doporučuje se použít překlad jména anglického, popř jiného světového
jazyka. Teprve v případě, že budou tato jména z nějakého důvodu nevhodná,
doporučuje se vytvoření jiného českého označení. Jako málo vhodná se přitom
jeví kombinace dvou podstatných jmen, zejména pokud jsou nestejného
gramatického rodu (kachna chocholatá versus polák chocholačka).
h) Pokud jde o druhy „méně frekventované“, doporučuje se použít
k jejich označení české rodové jméno (či jméno vyšší jednotky, např.
řádu) doplněné kompletním jménem vědeckým (např. „pisivka Lachesilla
bernardi“).
i) U jmen rodů, jejichž gramatický rod není v češtině jasný (např.
moko, kynkažu, koala, panda apod.), se doporučuje v názvoslovných publikacích
přímo stanovit gramatický rod a způsob skloňování.
4.
Pro názvy vyšších taxonů (řád a výše) se doporučuje
užívat vžitá pojmenování (viz např. brodiví místo případné
snahy použít názvu s příponou -tvaré apod.). Pro taxony vyšší než rod
pojmenované podle některého rodového jména, je nutné použít jména rodu
v tomto taxonu zahrnutého.
5.
Autorům a uživatelům českých jmen živočichů se doporučuje konzultovat
nejasné případy s Názvoslovnou komisí České zoologické společnosti,
Viničná 7, 128 44 Praha 2.
6.
Česká zoologická společnost si vyhrazuje právo vydávat osvědčení o
odborné použitelnosti publikovaných jmen v názvoslovných příručkách.
Autoři těchto prací předloží proto před jejich publikováním 2 kopie
rukopisů výboru ČZS k recenzi.
Obnovovaný seznam publikovaných názvoslovných příruček s osvědčením ČZS
bude přílohou těchto zásad.