E-mail | SIS | Moodle | Helpdesk | Knihovny | cuni.cz | CIS Více

česky | english Přihlášení



Naše fakulta má svého zástupce mezi nejcitovanějšími vědci světa

Absolvent Přírodovědecké fakulty UK a dlouholetý pedagog katedry ekologie prof. Petr Pyšek se společně s prof. Pavlem Hobzou stali jedinými českými vědci, zařazenými v seznamu tří tisícovek nejcitovanějších světových badatelů současnosti. Oběma vědeckým veličinám za celou fakultu ze srdce blahopřejeme!

 

Profesor Petr Pyšek nám nedávno poskytl rozhovor na téma svých aktuálních výzkumů:

 

.

 

Pane profesore, v oblasti Vaší vědecké specializace, tedy podoboru ekologie zvaného invazní biologie, můžete být považován prakticky za koryfeje, a to nejen u nás, ale i v měřítku mezinárodním. Nedávný článek, zveřejněný v odborném časopise PLoS Biology,  jehož jste spolu s Zuzanou Markovou a Agatou Mrugałou z katedry ekologie spoluautorem, znamená nicméně ve Vašem oboru poměrně významnou inovaci. Ještě než přejdeme k jeho obsahu, zeptám se Vás nejprve na historii jeho vzniku.

Jeho základ byl vlastně položen vloni v červenci během třídenního workshopu v Lipsku, pořádaném kolegou Martenem Winterem na půdě Synthesis Centre for Biodiversity Sciences (sDiv). Výhodou je, že naše komunita, a to i v mezinárodním měřítku, je poměrně malá. Za dobu naší spolupráce se již většinou poměrně dobře známe a naše setkání mohou být proto z pohledu vědců z jiných oborů možná až nečekaně efektivní. Do Lipska se vloni sjelo několik zástupců světové špičky oboru, díky čemuž jsme mohli kromě rutinní výměny poznatků prohovořit i koncepci jejich dalšího praktického využívání.

 

O co tedy konkrétně šlo?

Přestože je biologie invazí je relativně mladá věda, začínají se v ní vyprofilovat různé názorové proudy. Jde o to, jak se k nově příchozím druhům vlastně stavět. Vedle určitého řekněme „mainstreamu“ – většina komunity si nebezpečí spojená s invazemi dobře uvědomuje – se objevují návrhy, že bychom při směřování našich praktických aktivit proti invazním druhům neměli hledět na původ, ale pouze na impakt, tedy skutečný vliv druhu na jedince, společenstva i celé ekosystémy.

 

Takový impakt tedy mohou mít i druhy původní?

Ano, takové druhy pak nenazýváme invazivní, ale expanzivní. Příkladem může být například náš původní jasan. Obecně však platí, že druhy, které se díky činnosti člověka rozšířily mimo své původní areály. To je dáno novou situací – v novém areálu chybí řada tlaků, které je v jejich původní vlasti držely na uzdě. Může jít o predátory, patogeny či konkurenci jiných druhů, s nimiž „soupeří“ o stejnou ekologickou niku. Současně však platí, že zdaleka ne všechny jsou stejně nebezpečné.

 

Ve Vaší nové studii jde právě o porovnávání jejich nebezpečnosti.

Přesně tak. Vezmu-li za příklad rostliny, jimiž se já profesně zabývám, tak na našem území najdeme celkem asi 1500 nepůvodních druhů. Menší část se k nám dostala do konce 15. století, to je časová hranice pro invaze tzv. archeofytů. S nimi žijeme, aniž bychom jejich přítomnost nějak řešili. Přes tisíc druhů naší flóry pak tvoří neofyty, zavlečené po tomto datu, asi dvě stě z nich u nás zdomácnělo a zhruba padesát považujeme za skutečně invazní. A těch opravdových „mediálních hvězd“, které působí reálné potíže, je tak do deseti druhů. Mám na mysli rostliny jako je křídlatka, bolševník, netýkavky či zlatobýl.

.

Bolševník velkolepý se stal prakticky symbolem pro rostlinné invaze.  Foto: Jan Pergl

 

Obrázky ničení bolševníků jsou skutečně mediálně asi nevděčnější kapitolou boje s invazivními druhy.

Bolševník je dobrým příkladem toho, že v „boji“ proti invazním druhům je v první řadě třeba stanovit priority. Nikdo jistě nechce vymýtit z české krajiny chrpy či vlčí máky. To jsou archeofyty, které jsou součástí naší krajiny po staletí a nikomu nevadí. Podobně je možné stavět se i k podstatně recentnějším invazím. Abychom nezůstávali jen u botaniky – takovým případem je třeba psík mývalovitý, jímž se shodou okolností zabývala ve své bakalářské práci moje dcera. Vzteklinu u nás nepřenáší, s našimi jezevci a liškami se nějak srovná, zkrátka zásadní nebezpečí nepředstavuje. Naším cílem, který vyplynul z diskusí na zmiňovaném workshopu v Lipsku, bylo dohodnout se na souboru kritérií, jejichž pomocí by se dal impakt jednotlivých druhů hodnotit tak, aby bylo možné stanovit jednoznačné priority. Výsledek by se pak měl projevit i na peněžence daňového poplatníka. Nastavení priorit bude pochopitelně zvyšovat efektivitu boje proti invazím.

 

Zmínil jste i živočišný druh. Znamená to, že váš systém hodnocení zahrnuje i živočichy?

Každá biologická disciplína má vždy své „drosophily“, tedy druhy, které jsou prozkoumány do velkých detailů a pak dlouhou řadu takových, o nichž nevíme prakticky nic. Náš systém kritérií v principu umožňuje hodnotit impakt všech druhů organismů, o nichž něco víme, ať už jde o živočichy či rostliny, organismy vodní nebo terestrické. Výsledkem je škála hodnocení, která by měla zodpovědným osobám poskytnout informaci, o tom, že jistý konkrétní druh představuje riziko a neměli bychom si jej k sobě pouštět.

 

Tedy Vašimi vlastními slovy nastavit kritéria pro vytvoření černého seznamu“, který by byl analogický seznamu červenému, který používá IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody.)

Ano, toto je jedním z našich hlavních cílu, kritérii pro tvorbu „červeného seznamu“ ohrožených druhů jsme se také inspirovali. Náš systém využívá pět semikvantitativních scénářů, které popisují impakt druhu (za předpokladu, že o něm máme dostatek informací), na škále od minimálního po masivní. Tato škála odráží organizační úroveň, na níž se impakt projevuje. Začíná se od dopadu na biologickou zdatnost jedince a končí se u ireverzibilních změn celých společenstev a vymírání druhů. Ideální by bylo, kdyby se tento systém hodnocení podařilo uvést do praxe stejným způsobem, jako funguje aktualizace červeného seznamu, kde na základě jistého souboru kritérií a podkladů od hodnotitelů odborná komise přiděluje druhům patřičný status. Ten se pak v ideálním případě promítne do opatření v praxi.

.

Invazním druhem se může stát i papoušek. Alexandři malí jsou momentálně problémem pro Velkou Británii, zejména okolí Londýna. Foto: Tim Blackurn.

 

Je ale opravdu možné velikost impaktu předpovědět s mírou závaznosti, která se od vědeckého poznání očekává?

Po invazní biologii se pořád chtějí predikce. Problém je ovšem v tom, že přeci jen pracujeme s živými organismy, které se navíc vyskytují v nových situacích, při šíření hraje často významnou roli náhoda.  Pro predikci impaktu je nejvýznamnějším kritériem to, čemu říkáme „impact elsewhere”. Je to vlastně posouzení impaktu per analogiam, ze zavlečení do podobné situace jinde. To je ovšem zjednodušující – impakt totiž, stejně jako celá invaze, závisí na kontextu. V některé oblasti může mít tentýž druh impakt velký, jinde prostě ne. Toto je na vědecké straně třeba pokrýt standardním systémem hodnocení z různých částí světa pomocí sítě expertů na jednotlivé druhy. Taková síť by pak ve spojení s jednoznačnými kritérii pomohla míru impaktu upřesnit.

 

Existuje ale pro vytvoření takové jednotné sítě platforma?

O to se vlastně také snažíme. Jak jsem již zmínil, velkou výhodou je, že naše vědecká komunita je jednak poměrně malá, jednak dosti provázaná tím, že nám jde o společnou věc. Hodnota získaných dat se navíc zvyšuje v momentě, kdy jsou sdílena s ostatními. V té komunitě tedy existuje chuť spolupracovat pomocí různých networků, často celosvětových, to by třeba byla vhodná cesta, jak náš soubor kritérií rigorózně otestovat na vybrané skupině druhů. Na základě workshopu v Lipsku už také vzniklo více článků – mimo jiné je teď v recenzním řízení jakási „kuchařka”, tedy návrhy toho, co by měli vědci studující impakt sledovat a na co se zaměřit tak, aby jednotlivé případové studie skládaly koherentní obraz.

 

Bez nějakého „lobování” to ale asi přeci jen nepůjde.

Tak v první řadě musíme působit kvalitou samotného produktu, pokud by ten systém nebyl vhodný, neprosadil by se. Máte ale pravdu, že nejdůležitější je působit přes lidi, kteří v příslušných institucích zastávají důležité funkce. Spoluautorem našeho článku je i Piero Genovesi, předseda skupiny, která má v IUCN na starost problematiku invazních druhů (IUNC SSC Invasive Species Specialist Group). Právě přes něj chceme náš systém hodnocení impaktu této organizaci „podsunout”. Dalším naším důležitým spojencem je Simon Stuart, který v IUCN zastává funkci předsedy  Komise pro přežití druhů (IUCN SSC Species Survival Commission).

 

 

Taková práce má pochopitelně velký praktický potenciál. Pociťujete v tomto smyslu zadostiučinění?

Neřekl bych tomu přímo zadostiučinění, ale je samozřejmě dobré, když se výsledky naší práce promítají do praxe. Já sám sice patřím ke generaci, která byla motivována v první řadě snahou o porozumění, na nic jiného možná ani nebyla doba. Dnešním mladým adeptům vědy většinou jde i o to, aby jejich práce měla nějaký praktický dopad – v tom má invazní biologie výhodu, přináší hmatatelné výsledky. Proto také nemáme velký problém se sháněním studentů a mladých vědeckých sil. To, že jejich vědecká činnost vede k prakticky užitečným výsledkům, jim bezesporu zadostiučinění poskytuje.

 

I já, a se mnou jistě celá naše fakulta Vám přeji, aby Vaše teoretické poznatky našly co nejefektivnější cestu k praktickému uplatnění.


Michal Andrle, Petr Pyšek

 

Reference:

Blackburn T. M., Essl F., Evans T., Hulme P. E., Jeschke J. M., Kühn I., Kumschick S., Marková Z., Mrugała A., Nentwig W., Pergl J., Pyšek P., Rabitsch W., Ricciardi A., Richardson D. M., Sendek A., Vil? M., Wilson J. R. U., Winter M., Genovesi P. & Bacher S. (2014) A unified classification of alien species based on the magnitude of their environmental impacts. PLoS Biology 12: e1001850.http://dx.doi.org/10.1371/journal.pbio.1001850

 


Publikováno: Sobota 12.07.2014 15:10

Akce dokumentů