Historie

Charakter chemické sekce byl vždy formován významnými vědeckými a pedagogickými osobnostmi. Ze starších jmenujme Bohuslava Braunera, význačného anorganického chemika, přítele D. I. Mendělejeva a Josefa V. Koštíře, českého biochemika, který v roce 1953 inicioval vytvoření samostatné katedry biochemie a stal se jejím prvním vedoucím. Nejvyššího mezinárodního ocenění - Nobelovy ceny za chemii - se dostalo v roce 1959  profesoru fyzikální chemie Jaroslavu Heyrovskému za studium elektrolýzy na rtuťové kapkové elektrodě a konstrukci polarografu v roce 1922. Výsledky jeho výzkumu daly vzniknout světoznámé analytické metodě a znamenaly obrovský přínos pro rozvoj fyzikální chemie a elektrochemie.

Současnost

I v současnosti je dění na chemii významně ovlivňováno spoluprací se světově uznávanými vědeckými osobnostmi, někteří z nich jsou zároveň absolventy studia chemie na Přírodovědecké fakultě. Namátkou můžeme jmenovat Antonína Holého (syntéza nových virostatik a kancerostatik), Josefa Michla (molekulární elektronika) a Františka Turečka (hmotnostní spektrometrie biomolekul).

Zázemí

Chemická sekce je od počátku spjata s budovou chemických ústavů, jež byla dokončena jako jedna z prvních staveb v lokalitě Albertova v roce 1904. Za dobu své existence prošla tato budova mnoha úpravami. Za nejzásadnější můžeme považovat tu poslední, celkovou rekonstrukci a vnitřní modernizaci jež proběhla v letech 2002 – 2007. Díky ní dnes poskytuje studentům i zaměstnancům kvalitní zázemí a vybavení, odpovídající standardům světových univerzitních pracovišť s chemickým zaměřením.