Ostré paprsky jarního slunce a čerstvý chlad krásného rána přivítaly 25. května 2011 účastníky kurzu Praha alchymistická, první akce, kterou v rámci oslav letošního Roku chemie pořádá Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Začínalo se už v 8 hodin, aby v rozběhu po místech spjatých s historií a osobnostmi tajemné alchymie nic nebránilo. Premiéru v oboru alchymie měli především účastníci kurzu, studenti Gymnázia Jaroslava Seiferta z Prahy 9, kterým se věnovali lektoři Mgr. Michal Šíba, doktorand na Katedře učitelství chemie Přírodovědecké fakulty UK a RNDr. Pavel Teplý, PhD., odborný asistent téže katedry.

Zastavení první:

Exkurze alchymistickou Prahou začala na nejmagičtějším místě před Pražským orlojem s úvodní výkladovou částí seznamující studenty s historií alchymie, její filozofií i osobnostmi.

Přirozeně pak pokračovala do míst Starého Města spjatého s židovskou mystikou. Protože Praha alchymistická byla jednak exkurze a jednak výukový kurz, čekala na ně před synagogou první soutěž o Golémův šém. Otázky pro deset studentů rozdělených na dvě družstva nebyly neřešitelné, nicméně nebyly ani jednoduché a nenápadné vychytávky skryté v nápovědě lektorů vyžadovaly plné soustředění, aby je nesvedly na scestí.

Zleva: Mgr. Michal Šíba, doktorand na Katedře učitelství chemie Přírodovědecké fakulty UK, a RNDr. Pavel Teplý, PhD., odborný asistent téže katedry, sledují průběh soutěže.

Naštěstí se oba týmy dopátraly správných odpovědí a tudíž věděly, že dalšími zastávkami bude dům v Karlově ulici, kde pobýval Johanes Keppler, seriózní astronom přivydělávající si, dnes bychom řekli, obskurní alchymií, a pak ještě Faustův dům na Karlově náměstí. Výklad se týkal samotného Fausta a také protřelého Angličana Edwarda Kellyho, obratného a svého času bohatého alchymisty na dvoře Rudolfa II. s posléze poněkud nešťastným osudem do císařské nemilosti upadnuvšího a proto na středověkých hradech vězněného věčně prchajícího dobrodruha s oběma dolními končetinami zlomenými později páchajícího samovraždu. Všem nám ho bylo líto.

Pro poučení současných chemiků...

Zastavení druhé:

Přes leckdy pohnuté osudy kuriózních postaviček renesanční alchymie lektoři kurzu nepouštěli ze zřetele spojení alchymie s přírodními vědami. Vysvětlovali typické způsoby myšlení alchymistů o přírodních jevech a přírodních materiálech a metody jejich práce, někdy protovědecké, většinou však manipulativní, konající v zájmu a ku prospěchu svého měšce. Alfa a Omega všeho alchymistického snažení – nalezení Kamene mudrců – se v průběhu exkurze zákonitě musela objevit. Studenti hledali Kámen mudrců v areálu kvetoucí Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK. Pomoci jim v tom mělo něco, o čem se tehdejším alchymistům nezdálo ani v nejbujnější fantazii. Každé mužstvo dostalo GPS s nadefinovanými souřadnicemi místa, kde se poklad nalézá – v jednom případě to měl být Kámen mudrců, ve druhém mince. Jeden by si pomyslel - to se jim to hledá Kámen mudrců s GPS! Ale jak se později ukázalo, tak jednoduché to nebylo. Kapitánům obou skupin připadla nelehká úloha provést svoje mužstvo spletí cestiček, zákoutí a nepřekročitelných zábran zahrady a byly chvíle, kdy bylo všechno špatně; vzájemné porady členů mužstva byly nutností, kapitáni se vzdávali svého postu, ať to zkusí jiní, ba se i zbaběle ptali na cestu kolemjdoucích. Dopadlo to tak, že ti, kteří měli najít kámen, našli mince, a naopak; a aby to těm, kteří přišli do vybraného hnízda, nebylo líto, zanechali na místě lísteček s poněkud posměšným vzkazem. Bylo vidět, že soutěživost se probudila doopravdy.

Zastavení třetí:

Místem, kde se ukázalo, jak to s alchymií, jejími pokusy o přeměnu kovů ve zlato, o nalezení Kamene mudrců a dosažení dalších cílů dobového bádání bylo doopravdy, byla laboratoř Katedry učitelství chemie Přírodovědecké fakulty UK.

„Naše laboratoř je, bohužel, úplně nová a supermoderní,“ řekl s úsměvem lektor kurzu a odborný asistent na katedře RNDr. Pavel Teplý, PhD., „ale přesto jsme se snažili, aby připomínala dílnu alchymistů.“

A tak studenti přišli do laboratoře ponořené do šera svíček, kde atmosféru dokreslovaly nezbytné atributy alchymistického zkoumání: myši vykukující z výlevek, štíři a pavouci zavěšení v síti, rozvlněný had, poletující netopýři a lidská lebka upomínající, že každá pýcha má svůj konec. Tahle část exkurze byla výsostně a veskrze chemická.

Pracovník Katedry učitelství chemie Přírodovědecké fakulty UK RNDr. Petr Šmejkal, Ph.D. vysvětloval, co bylo skutečnou podstatou pokusů a atraktivních kejklů alchymistů před bohatými mecenáši, jaké chemické procesy při nich probíhaly, s jakými pomůckami pracovali, a oťukával znalosti středoškolských studentů z chemie.

Ty nejznámější alchymistické pokusy si pak studenti zkusili sami – efektní barevné luminiscenční reakce, výrobu zlata, přeměnu měděných mincí ve stříbrné a zlaté, kouzlo s faraónovými hady a další. O údiv, komické komentáře studentů a přemýšlením nakrčená čela moderních alchymistů nebyla nouze.